Sociální demokracii mají změnit političtí veteráni
Nové vedení ČSSD jde vstříc budoucím vítězstvím. Nechejme stranou otázky, zda skutečně zůstalo rozděleno, zda příkopy mezi táborem sobotkovců a haškovců jsou, či nejsou zasypány. Neřešme mocenské poměry sil, podívejme se na řadové místopředsedy z hlediska nové, lepší ČSSD. Marie Benešová a Zdeněk Škromach mohou být považováni za leccos, jen ne za nový, svěží myšlenkový směr ve straně. Podobně Lubomír Zaorálek, přítel severokorejského lidu, už v režii sněmovny nalétal mezi Prahou a Ostravou tolik kilometrů, že překvapí leda sám sebe. Čekat od těchhle tří rutinérů cokoli nového by bylo dost zpozdilé. Martin Starec též není nováčkem, a to ani ve stranickém vedení; jako zručný pragmatik rovněž neslibuje nějak mohutně sociální demokracii posunout směrem k programové obrodě. Jiří Dienstbier je nováčkem, a tak jako jediný mocensky neopotřebovaný cosi slibuje. Skeptikovi sice neušlo, že tenhle pán je spíš než mistrem velkých výkonů mistrem velkých gest, ale buďme optimisty a čekejme jen to příjemné.
Bohuslav Sobotka chystá v nejbližších týdnech a měsících připravit alternativní program k vládním koncepcím. Co však nemůže stranické vedení skrývat před veřejností a především samo před sebou, je skutečnost, že sjezd odmítl Sobotkovy změny stanov mající za úkol znepříjemnit, ne-li znemožnit velrybaření. To znamená, že regionální stranické buňky mohou být nadále jen prodlouženou rukou podnikatelských zájmů. A to je nejhorší zpráva. Pan Sobotka jistě osobně zasáhne v mediálně dostatečně propraných případech (Litoměřice apod.), avšak pokud nebudou politizující mafie moc mlaskat, a tím na sebe upozorňovat, mají v ČSSD stále volné pole působnosti. Ke škodě nás všech.
