Rostislav Trávníček
ředitel odboru komunikace a brand manažer Českomoravské stavební spořitelny
Stavební spoření naučilo za poměrně krátkou dobu lidi opravdu spořit. I po změnách podmínek bude nadále výhodným produktem jak z investičního hlediska, tak z hlediska úvěrového potenciálu. Úsilí státu o snižování výdajů je pochopitelné, nicméně způsob omezení státní podpory je rozporuplný. Důležité je, aby novelizované podmínky umožňovaly další rozvoj systému stavebního spoření, který je přínosný pro občany i stát.
Jiří Šedivý
tajemník Asociace českých stavebních spořitelen
Pokud by omezení přineslo úspory ve státním rozpočtu a současně nemělo negativní dopady na fungování systému financování bydlení, pak by smysl mělo. Otázkou samozřejmě zůstává, zda státní rozpočet skutečně ušetří na výdajích a jestli naopak nepřijde o část příjmů. Stavební spoření totiž především tvoří další pilíř systému financování bydlení.
Ondřej Jakob
tiskový mluvčí Ministerstva financí ČR
Omezení státní podpory je nutným krokem, státnímu rozpočtu ročně ušetří více než šest miliard korun. Jde o zmírnění nesystémového zvýhodnění jednoho typu spoření před jinými, na které doplácí všichni daňoví poplatníci.
Miroslav Ševčík
ředitel Liberálního institutu
Od začátku se nejednalo o stavební spoření, ale o klasické spoření s podporou ze státního rozpočtu. Ze sociálního hlediska je stavební spoření v té podobě, v jaké funguje v Česku, nesmyslem, který poškozuje ty nejchudší. Ti totiž musí platit daně stejně jako všichni ostatní, ale nemohou si dovolit spořit. Tím pádem se dá říci, že se každoročně přerozdělilo průměrně 15 miliard korun z daní těch nejchudších na podporu spoření těch bohatších. Stavební spoření navíc neplnilo svůj účel, protože šlo použít na cokoliv, nejen na bydlení.
