Jan Procházka analytik, Cyrrus
S produktivitou práce na tom nejsme tak špatně, jak se všeobecně tvrdí. Ale míst pro zlepšení je plno. Stěhování zatím nehrozí, beru to jako vzájemné pošťuchování představenstva s odboráři před definitivní domluvou nad růsty mzdových tarifů. Je třeba mít stále na vědomí, že v cenové konkurenceschopnosti máme v ČR stále co dělat, tedy mimo jiné hlídat růst nákladů na mzdy.
Dan Šťastný proděkan pro studium, VŠE
V diskusích o produktivitě je třeba si neplést dva rozměry toho problému: a) růst produktivity jako zdroj atraktivity pro umístění výroby a b) růst produktivity jako zdroj růstu bohatství. Máme-li na mysli první z rozměrů, pak stejně jako v případě každého výrobního faktoru je i atraktivita pracovní síly dána nejen její produktivitou, ale též její cenou (jde o jejich poměr). Pokud tedy Češi na produktivitě „nezapracují“, ale zároveň zde neporostou mzdy, pak ČR nijak „krok“ ohledně své atraktivity pro průmysl ztrácet nebude. Pakliže nám však jde o to, abychom s ostatními udrželi krok v úrovni bohatství, nelze toho dosáhnout jinak, než že produktivita práce poroste stejně rychle jako v zahraničí (nebo rychleji, chcemeli zahraničí dohnat). Ani tak by to ale neznamenalo, že bychom absolutně chudli - o čemž je právě mnoho lidí mylně přesvědčeno, že země mezi sebou soutěží na jakési ekonomické olympiádě, kde poražení (= nevítězové) doslova ztrácejí.
Martin Lobotka analytik České spořitelny
Produktivita je určitě tím hlavním způsobem udržení růstu ČR. Extenzivním způsobem (rozšiřování fixních investic, růst počtu pracovníků) to půjde kvůli klesajícím marginálním výnosům (z kapitálu) a demografii čím dál tím hůř. Určitě máme co zlepšovat, produktivita ve vyspělých zemích je skutečně zatím výš než u nás, takže dohánět je co.
