Miloš Čermák patří zřejmě k byrokratům slova, kteří lpí na liteře a uniká jim smysl a kteří fundamentalistickým výkladem každého dobrého pravidla učiní z něj posléze byrokratický nesmysl. Ve své filipice proti občanskému angažmá tiskových mluvčích (Mluvčí má mluvit, a ne se angažovat, LN 24. 1.) vylučuje kategoricky všechny tak či onak se angažující občany z řad „férových“ novinářů: „Zrovna tak se práva podepisovat petice nebo se jinak angažovat vzdává každý novinář. Tečka.“ Jestliže prý od něj „zaměstnavatel žádá nezávislý úsudek a férovost, tak se prostě nemůže angažovat pro konkrétní stranu nebo určitou věc“.
Nechme stranou, že jen slepý a hluchý by nepoznal, pro kterou „stranu“ či „věc“ se ve svých komentářích sám pan Čermák (stejně jako v jeho bývalém domovském týdeníku třeba pan Bohumil Pečinka) už léta angažuje – a je to tak v pořádku. Táži se ale pana Čermáka, zda podle jeho názoru byl či nebyl „férovým“ novinářem Karel Čapek, který nejen že se „prohradně“ angažoval, podepisoval nesčíslné protesty, petice, provolání a ankety, některé z nich dokonce spoluorganizoval, ba co více, spoluzakládal i jednu občanskou politickou stranu?
Podobně politicky aktivní byl i Ferdinand Peroutka! A co Karel Poláček, Egon Ervín Kisch či vídeňský Karl Kraus? (O Karlu Havlíčku Borovském nemluvě!) Nebo snad nebyla Masarykova republika pro pana Čermáka dostatečně „fungující a rozvětvenou občanskou společností“, jakou je pro něho jedině Amerika – „chrám občanské společnosti?“ Tam snad od vietnamské až po iráckou válku nikdy nebyli a nejsou politicky stranící (levicově či pravicově) novináři, kteří se věru hlasitě angažují pro tu či onu věc (či proti ní)?
Čermák má pro všechny angažující se mluvčí i novináře šmahem jediné řešení: „Vyhodit!“ Vyhodil by tedy z redakce Karla Čapka a Ferdinanda Peroutku?
O autorovi| Vladimír Just, teatrolog a vysokoškolský pedagog
