Diskuse o globálním oteplování v mediálně-politické rovině často připomíná anekdotickou rozpravu hluchého s němým. Za předpokladu, že diskutující jsou v zásadě rozumní lidé, musíme příčinu hledat ve východiscích názorů obou stran.
Většina polemik s Václavem Klausem na téma globální oteplování je vedena z východiska jiného přístupu ke vědě, než jaký v oblasti klimatologie uplatňuje Klaus. Je to východisko pojímající vědu jako obor, ve kterém kritériem pravdy je shoda většiny lidí zabývajících se daným oborem. Toto konsenzuální pojetí vědy je typicky demonstrováno činností klimatologického bloku OSN, kde se s nadsázkou řečeno odhlasovalo, co bude vydáváno jako vědecká teorie. V případě mnoha diskutérů ostatně nelze hovořit ani tak o užití zmíněného pojetí ve vědě jako spíše o prostém přejímání názoru všeobecné většiny, který se vzdaluje stanovisku vědců z OSN, jež si i přes politicko-demokratický proces vzniku uchovalo vědeckou uměřenost díky formulacím v modu „pravděpodobně“.
Klausův metodologický přístup ke klimatologii je zjednodušeně řečeno vědecky přísnější. Má blízko ke skepsi Davida Huma, „praotce“ Kantovy kritické filosofie: pokud jev B v čase následuje po jevu A, neznamená to ještě, že je v A byl příčinou jevu B. Přísně vzato skutečně není prokázáno, že globální oteplování je způsobeno lidskou činností. Může se docela dobře jednat i o pouhou časovou následnost, resp. souběh dvou jevů. Klimatologie nabízí celou řadu hypotéz o klimatických cyklech a současné oteplování zřejmě může být součástí cyklu, který by nastal i bez lidské činnosti, ačkoliv ta podstatným způsobem mění nejen tvář planety, ale i například stav atmosféry. Při užití „přísné“ metodologie v klimatologii je tedy Klaus zcela konzistentní a důsledný a v této části své argumentace přináší do diskuse relativně striktní vědeckou metodologii.
Metodologická přísnost a důslednost. Ale jen někde
Potíž nastává ve chvíli, kdy Klaus říká druhou polovinu věty, jíž nejsou o nic „slabší“ tvrzení než výroky zahrnující věty typu „jedině ekonomická svoboda vede k prosperitě“, resp. „ekonomická věda dokázala, že...“. Ano, ekonomická svoboda pravděpodobně zaručuje větší dlouhodobou prosperitu než jakýkoliv jiný ekonomický systém. Ale kam se poděla skepse, resp. metodologická přísnost a důslednost, se kterou Klaus přistupuje ke klimatologii? Vždyť existují i regulované ekonomiky s vysokým hospodářským růstem a výsadní postavení liberální ekonomie není ničím jiným než konsenzem většiny odborníků.
Navíc v ekonomii tato většina není tak jednoznačná jako v klimatologii. Status ekonomie na škále věd seřazených podle schopnosti testovat hypotézy „tvrdými“ daty lze jen stěží označit za pevnější ve srovnání s klimatologií; ekonomie zkoumá chování člověka, a proto mimo jiné vychází vždy z určité vědecky nutně problematické představy o člověku (jakou je například sám o sobě absurdní předpoklad homo economicus).
Při užití stejného přístupu k oběma vědám tedy nemáme zřejmý důvod a priori upřednostňovat závěry jedné z věd. Otázka pro Václava Klause proto zní: je ekonomie „tvrdší“ vědou než klimatologie (resp. v čem?), nebo existuje jiný důvod, proč máme tvrzením hlavního proudu ekonomie přikládat větší váhu než tvrzením hlavního proudu klimatologie?
O autorovi| Jan Palaščák, autor vystudoval ekonomii a filosofii
