„Dítě očekává od otce podobné city jako od matky, ale to není vše. Žádá jej: Buď ke mně dobrý a spravedlivý. Miluj mě. Ale ostatním ukaž hlavně svou sílu; i za cenu násilí, i za cenu nespravedlnosti.“
„Otcovství se, na rozdíl od mateřství, nepojí s určitými fyzickými způsoby chování ani nenavazuje na zvířecí charakteristiky, byť i ve společensky přijatelné formě. Představuje vědomé rozhodnutí a definitivní konec čistě zvířecího způsobu života. Instituce otcovství vznikla relativně nedávno; tento kulturní fenomén předpokládá schopnost reflexe. Možná dokonce stálo otcovství u zrodu civilizace.“
„Otec rodiny se nebrání jen navenek, vůči jiným otcům, ale i směrem dovnitř, vůči své rodině, dorůstajícím dětem a partnerce, která mu konkuruje.“
„Vedle postavy otce (pater) vstupuje nyní (v období antického Říma - pozn. red.) do hry živitel (nutritor), ovšem jen jako něco technického, institucionálního.
Obraz otce odpovídal mocnému archetypu kolektivních představ, ale postava živitele byla abstraktní a psychologicky málo závažná.“
„Objevil se (v době průmyslové revoluce - pozn. red.) fenomén,neviditelného otce‘. Toho dne, kdy rolník odložil motyku a šel do továrny, zmizel zčistajasna z dohledu svých dětí. Podobně se stalo v rodině řemeslníka, kováře nebo truhláře. Jejich manuální výrobky byly vytlačeny z trhu a nahrazeny levnějšími, strojově vyráběnými. Tito otcové nyní pracovali v továrních halách, kde se obrábělo železo a dřevo.“
„Napětí mezi navrátilci a jejich syny (po první světové válce - pozn. red.), mezi veterány a okolím nemělo obdoby. Kolektivní symboly vyjadřovaly sesazení otce, ale otcové o tom nechtěli vědět, neboť v průběhu tohoto destruktivního procesu byli kdesi daleko na frontě.“
„Jeden z nejhroznějších zločinů naší doby páchá muž, který se nestane otcem dítěte, jež zplodil. tato nespravedlnost je mnohem závažnější než například krádež. Ta je zrušena ve chvíli, kdy máme uloupený předmět, nebo odpovídající nový, opět v rukou. Ztráta otce má ale celoživotní následky na dítě a ovlivní i následující generaci.“
„Historie a návaznost generací se nám vryly do paměti jako něco otcovského. Nesmíme se toho vzdát; už proto ne, že se stále více oddáváme konzumu, tedy světu věčné přítomnosti.“
Soumrak otců: archetyp otce a dějiny otcovství
Luigi Zoja Přeložil Petr Patočka. V edici Obzor vydalo nakladatelství Prostor, Praha 2005. 308 stran.
