VĚDNOHUBKY
Povede globální oteplování k extrémnějšímu počasí a ničivějším bouřkám? Jak kde, odpovídá Paul O’Gorman z Massachusettského technologického institutu ve studii, kterou tento týden zveřejnil časopis Proceedings of the National Academy of Sciences. Specialista na fyziku atmosféry analyzoval data o bouřích ve středních zeměpisných šířkách z let 1981 až 2000. Sledoval jejich souvislost s rozložením tepelné energie v atmosféře.
Usoudil, že pokud se oteplí, budou během 21. století bouře na jižní polokouli po celý rok silnější, ale na severu bude situace složitější: zatímco zimní bouře zesílí, letní naopak zeslábnou. Souvisí to s rozdílnou distribucí tepla v různých vrstvách atmosféry na severu a na jihu. Slabší letní bouře na severu mohou podle autora studie vést k většímu znečištění ovzduší, protože se zpomalí proudění vzduchu a nečistoty se mohou víc akumulovat v blízkosti svých zdrojů.
O’Gorman si ovšem netroufá odhadnout, jak výrazně bouře zeslábnou. To záleží na interakci atmosféry a oceánu, kterou v budoucnu ovlivní například to, jak rychle zmizí led z Arktidy, a v této věci zatím mezi vědci nepanuje shoda. Silnější bouře na jihu mohou naopak způsobit silné vichry nad Atlantikem, které mohou vyvolat změny mořského proudění. To může zpětnou vazbou ovlivnit světové klima.
Lidé, kteří od narození nevidí, dokážou rychleji vnímat hmatové signály. Tvrdí to Daniel Goldreich z McMasterovy univerzity v kanadském Hamiltonu ve studii, kterou zveřejnil časopis Journal of Neuroscience. Vědec testoval hmat u 89 vidomých lidí a 57 osob s různým stupněm ztráty zraku. Dobrovolníci plnili několik úkolů – měli například reagovat na různě silné poklepání do ukazováčku. Když zlomek sekundy po slabém klepnutí následovalo silnější, zdravé osoby je od sebe nedokázaly odlišit a vnímaly je jako jeden impulz. Nevidomí v nich ale poznali dvě různě silná klepnutí. Vidomým vjemy splynuly v jeden, protože jejich mozek nestihl dostatečně rychle zpracovat první signál, tvrdí Goldreich. Zároveň ale připouští, že není jisté, zda rychlejší zpracování hmatových vjemů u nevidomých vyplývá z plasticity mozku, který se tímto způsobem přizpůsobil absenci zraku, nebo je výsledkem celoživotního tréninku ve čtení Braillova písma.
Člověk si začal vyrábět kamenné nástroje moderním způsobem mnohem dřív, než si vědci dosud mysleli. Vyplývá to ze studie zveřejněné včera v časopise Science.
Před více než dvěma miliony let se naši předci naučili úderem jednoho kamene do druhého získávat úštěpky s ostrými hranami. Před půl milionem let techniku vylepšili a naučili se kameny opracovávat měkčím materiálem tak, aby získali přesnější tvary nástrojů. Výrobu listovitých hrotů, které se daly využít například jako špičky kopí, ale umožnila až novější technika, tzv. štípání tlakem. Poté co se úderem kamene z jádra pazourku odlomí úštěpek, dál se opracovává pomocí kosti nebo jiného drobného nástroje. Tlačí se jím na okraj úštěpku tak dlouho, až se z něj odlomí malá vločka. To umožnilo získat ostrý nástroj dokonalého tvaru.
Dosud se paleontologové domnívali, že si lidé tuto techniku osvojili teprve před 20 tisíci lety. Nyní ale Vincent Mourre s kolegy z Francie a Jihoafrické republiky objevil v jeskyni Blombos v Jižní Africe nástroje staré 75 tisíc let, které se mladším listovitým hrotům velice podobaly. Experti je podrobili mikroskopickým analýzám a porovnali je s hroty, které sami vyrobili technikou štípání tlakem. Došli k závěru, že dávné nástroje vznikly stejným způsobem – naši předkové tedy toto umění ovládali nejméně o 55 tisíc let dřív, než jsme se domnívali.
O autorovi| EVA VLČKOVÁ, redaktorka LN
