Od dneška do neděle ovládne pražské Divadlo Archa další ročník přehlídky Famufest. Zatímco pro diváky představuje možnost seznámit se s tím nejzajímavějším, co na FAMU za poslední rok vzniklo, pro tvůrce se může stát odrazovým můstkem ke kariéře. Loni se to povedlo Zuzaně Špidlové s Bábou, která po Famufestu zvítězila i v sekci Cinéfondation festivalu v Cannes (a za týden spolu s Druhým dějstvím - které na loňském Fresh Film Festu získalo zvláštní cenu poroty - nastupuje do distribuce). Na Famufestu 2008 byl ale k vidění taky třeba nenápadný, leč nesmírně silný film Malé lži, který nicméně doplatil na pokaženou projekci, nezaujal a po pár uvedeních v kině Atlas zmizel z povrchu zemského. Jednoho nemůže nenapadnout, kolik se za zaslouženými úspěchy typu Báby schovává nezasloužených neúspěchů, jaký postihl Malé lži. Podobně to funguje vlastně na všech festivalech a výročních cenách. Historie je nespravedlivá -a jestli je učitelkou života, tak nás taky učí mít outsidery ještě radši.
Outsiderem je i Donnie Darko - postava stejnojmenného filmu i ten film samotný. Debut Richarda Kellyho doplatil na to, že do amerických kin přišel sotva pár týdnů po 11. září 2001, kdy byli diváci zvědaví na všechno jiné než na letadla padající na domy (což je událost, která děj snímku uvede do pohybu).
Donnie Darko časem získal oddanou lásku fanoušků a vpravdě kultovní status, ale Kellymu se na genialitu své prvotiny navázat nepodařilo. Po chaotické Apokalypse má teď v USA premiéru jeho novinka The Box; recenze jsou opět vlažné. Mít Donnie Darko zasloužený úspěch, dokázal by ho Kelly časem překonat, nebo v sobě prostě nesl jen jediný, byť sebelepší film? To už se taky nikdy nedozvíme.
