Nezvolili kupodivu cestu přímé objednávky známému architektovi či staviteli, ale rozhodli se k regulérnímu řešení: vyhlásili soutěž a zcela proti duchu doby se k návrhům mohou vyjádřit i sami občané.
V centru Nebušic stejně jako před osmi sty lety stojí premonstrátský statek. Namísto bývalého ovčince a hnojiště tu jsou zanedbané dílny, autoservis a parkoviště těžkých stavebních strojů. Mimořádně cenné území naproti kostelu a faře volá po smysluplném využití.
Diplomaté a manažeři vedle starousedlíků Nebušice jsou postiženy schizofrenií dvojího sociálního standardu. Na jedné straně cizí diplomaté a zámožní manažeři z Malé Šárky bez motivace participovat na veřejném životě obce, na straně druhé starousedlíci, zatlačení často jazykovou bariérou do izolace. Ti první uvažují globálně, ale necítí lokálně. Ti druzí přesně naopak.
Na okraji Nebušic rostou velké honosné vily, sídliště Malá Šárka a Mezinárodní škola. Protipólem je původní domkařská zástavba. Malé domky přiléhají k bývalému premonstrátskému statku se zanedbanou, avšak mimořádně cennou barokní sýpkou. Statek kdysi tvořil hospodářské centrum obce, od níž ho odděluje zeď podobná hřbitovní, a sousedí se socialistickou stavbou prodejny Albert, klasicistním kostelem a farou. Bahnité nádvoří o rozloze jednoho hektaru s hnojištěm a silážní jámou se proměnilo ve stejně neutěšené parkoviště bagrů, traktorů a dalších strojů.
Obec si s tímto cenným územím už dlouhou dobu neví rady. Pronajímá ho místní stavební firmě Vodomont a doufá, že budovy nakonec nespadnou. Vzhledem k tomu, že jde o bývalý církevní majetek, nelze vyloučit ani soudní spory s Královskou kanonií premonstrátů na Strahově o to, komu vlastně patří.
„Přitom všem v Nebušicích chybí použitelný veřejný prostor, služby, místo, kde by bylo živo i po setmění. Chybí tady i menší finančně dostupné byty pro mladé rodiny i singles,“ komentuje situaci Markéta Kohoutová z Občanského sdružení Pro Nebušice. „Gotickobarokní dispozice statku je pro Nebušice příliš cenná,“ vysvětluje. „Urbanisticky patří k nejhodnotnějšímu, co Nebušice mají. Jsem velmi ráda, že se podařilo připravit veřejnou anonymní architektonickou soutěž.“
Do soutěže se přihlásilo sedmadvacet architektonických týmů, které navrhovaly urbanistické a architektonické řešení bývalého premonstrátského statku. Jejich práce posuzovala porota složená ze čtyř nezávislých odborníku a tří zastupitelů městské části Nebušice. Jak se ale ukázalo, zadání bylo velmi těžké.
„Pro obec s pouhými třemi tisíci obyvatel nelze navrhnout náměstí o velikosti bezmála jednoho hektaru,“ doplňuje předseda poroty Jan Aulík. „Večer by tam bylo mrtvo, nikdo by tam nechodil. Pokud se centrum nezahustí novou bytovou výstavbou, nebudou v něm žádné služby fungovat.“
To si bohužel neuvědomili nejen mnozí soutěžící, ale i Nebušičtí. Návrhy, které nerespektovaly venkovský charakter centra Nebušic a byly příliš masivní, odborná porota vyloučila po dlouhé diskusi už v prvním kole.
Startovní byty i komerční plochy Jako nejlepší byl porotou oceněn návrh atelieru Grido, který citlivě zahušťuje centrum a posiluje urbanistický význam místa. „Tento projekt přináší více než osmdesát menších startovních bytů, které navazují na původní domkařské osídlení a vedou až k hradbám bývalého statku,“ vysvětluje Markéta Kohoutová, čím porotu návrh přesvědčil.
„V prostoru bývalého statku vzniká 4200 metrů čtverečních komerčních ploch. Prodejna Albert je přesunuta na západní stranu statku, což řeší její současný problém s parkováním a zásobováním,“ říká Kohoutová. Klasicistní dům před sýpkou by se stal nástupním molem pro místní supermarket s arkádami a příjemným světlem, s malým bistrem, pekárnou a kavárnou. Barokní sýpka by se mohla stát galerií a klubem.
„Navrhujeme zachovat sýpku a obvodové zdi klasicistního domu, okolí statku zahušťujeme bytovou výstavbou,“ říká autor projektu Peter Sticzay-Gromski. „Podle mne je náš projekt realizovatelný i v době krize. Realizace by vyšla asi na půl miliardy korun plus náklady na demolice.“
Dlužno říci, že peníze na realizaci projektu zatím nejsou. „Městská část Praha-Nebušice získala od Magistrátu účelově vázané prostředky zatím pouze na přípravu investice,“ připomíná Markéta Kohoutová s tím, že uspořádání architektonické soutěže bylo jejich nejefektivnějším využitím. „Za stejné peníze by ve veřejné obchodní soutěži získala jeden, i když o něco podrobnější projekt, zatímco architektonická soutěž přinesla dvacet sedm různých návrhů a hlavně odborné posouzení jejich kvalit.“
Z toho vyplývá, že výsledek soutěže by měl sloužit minimálně ke stanovení regulačního plánu urbanisticky cenného nebušického území a přinejmenším je dobrým podkladem pro získání financí na jeho revitalizaci.
