Je třetího dubna 2009, tři hodiny ráno. Právě jsem převzal hlídku na palubě dvojstěžníku Gnommy. Plujeme mezi Sardinií a Tunisem. Moře je klidné.
Před třemi dny jsme vypluli z přístavu Palma de Mallorca. Zkušený námořník Jirka Zindulka to vymyslel jako test soužití alternativní a vědecké medicíny. Sám je otevřený oběma směrům a podle potřeby je využívá. Zajímalo ho, co se stane, když se během dvoutýdenní nonstop plavby ocitnou na jedné lodi.
Léčitele zastupuje Roman Kindl, známý pražský bylinkář. Při diagnostice a léčbě pracuje s energiemi. Vychází ze zkušenosti, že lidské stravovací návyky se vyvíjely tisíce let, stejně jako lidský druh. V létě měli lidé jako zdroj sacharidů k dispozici víc ovoce, zeleniny a semena. V zimě nic nerostlo, a tak se jedlo spíš energeticky bohaté maso. Něco na tom bude. Na venkově by nikoho nenapadlo dělat zabijačku v červenci. V hrubých rysech bychom se toho měli držet i nyní.
Klasickou medicínu zastupuji já, dvouatestovaný internista a rehabilitační lékař. Řadu let jsem byl členem Klubu českých skeptiků Sisyfos a odpůrcem alternativní medicíny. Pak mi začalo být divné, proč tolik lidí léčitele navštěvuje a jak je možné, že jim pomáhají metody, které by pomáhat vůbec neměly. Vysvětlení jsem našel v komplexním přístupu. Místo soustředění se na chorobu a její objektivní příčiny jsem si začal víc všímat člověka se zdravotním problémem, v souvislostech jeho životního příběhu. Otevřel se mi nový svět.
Než jsme mohli začít teoretickou diskusi, přineslo moře praktický problém. Hned po vyplutí se zvedly třímetrové vlny a silný vítr rozhoupal loď všemi směry.
Tak krutou mořskou nemoc jsem nikdy nezažil. Dva dny jsem visel přes zábradlí zadní paluby a zvracel. Nezabral ani Kinedryl, ani Torecan. Když už jsem byl na pokraji úplného vyčerpání, nabídl mi Roman energetickou léčbu. Je to vědecky neuchopitelný a fyzikálně neměřitelný pojem. Dřív jsem k ní neměl důvěru. Teď jsem byl vděčný za jakoukoliv pomoc.
Roman nejdřív několik minut držel svoji dlaň nad mým rozbouřeným žaludkem, potom lehce pohladil břišní stěnu. Bylo to příjemné. Něco podobného mi dělávala maminka, když mi jako dítěti bylo zle. Nedokážu posoudit, jestli to byla Romanova zásluha, nebo mořská nemoc jednoduše odezněla. Druhý den mi bylo lépe. Ze všeho nejvíc mi pomohlo, že se o mne Roman zajímal, staral a měl snahu mi ulevit. Svým způsobem mi energii opravdu dodal.
Léčitelé a lékaři spolu mohou plout na jedné lodi. Mohou být užiteční sobě navzájem i svým pacientům. Nejcennějším lékem je osobnost terapeuta. Důležité je, aby to byl člověk s bohatou životní zkušeností, intuicí, empatií, se zájmem o sebepoznávání a sebevzdělávání. Něco z něj musí vyzařovat. Na metodě, kterou používá, už potom tolik nesejde.
O autorovi| Jan Hnízdil lékař
