Dvě dekády odrážely modré legie útoky barbarů na limes magistratus. Nájezdníky kosily pouhými tenisovými raketami zakladatele Claususe Magnuse. Dne 16. 10. 2010 však říše padla. Historici se dnes neshodují na důvodech tohoto kolapsu. Někteří tvrdí, že příčinou byl projekt na dopravu kolem fóra, který se prodražil na neuvěřitelných 888 milionů sesterciů. Jiní říkají, že poslední kapkou byla nová cloaca maxima, která i přes poetický název Blanca způsobila řadu protestů.
Příčiny pádu Říma však byly jiné. Šlo o vnitřní prohnilost, zkaženost a tupost řady jeho politiků. Příčiny pádu pražské ODS nejsou příliš odlišné. Mnoho jejích členů nabylo dojmu, že ODS bude v hlavním městě vládnout navěky. Mysleli si, že již není třeba pracovat dovnitř, že stav uvnitř organizace není důležitý. Vítězství je přece jisté. Proto je dnes pražská ODS plná uzavřených a impotentních místních sdružení, která jsou, jen aby byla, nikoliv aby něco nového tvořila.
Hlavně se držet u koryta Důvody pádu jsou čistě vnitřní. Je šokující, jak strana propagující principy volného trhu, maximální konkurence a otevřené soutěže ty samé principy opomíná uplatňovat ve svém jádru. Rozliční místní a oblastní kmotrové věděli, že budou vládnout. Proto zcela cíleně potlačovali „obměnu kádrů“. Čím více lidí na koryto, tím menší podíl pomyjí. Pár set lidí ovládalo dvacet let hlavní město a jeho tučný rozpočet. Proč pracovat na sebezlepšování? Proč hledat nové členy? Výsledkem je neuvěřitelně personálně vyprázdněná a unavená struktura, která kdysi byla pýchou a výspou neohrožené moci.
Kdo zná každodenní běh oblastních a místních sdružení v pražské ODS, nevychází z úžasu, že pád nepřišel již dávno. Vnitřní chod je někdy až komický. Jsem příliš mladý, ale představuji si, že právě takto zasedali před rokem ’89 všichni ti tajemnící, aparátčíci a komisaři. Měl jsem příležitost být na konferencích se členy moderních západních stran. Sám jsem se také registroval u britských konzervativců a snažím se činnost těchto stran důkladně poznat. Jsem přesvědčen, že kdyby na běžný místní sněm v pražské ODS zavítal člen CDU z Berlína či zástupce UMP z Paříže, byl by minimálně v lehkém šoku.
Kdokoliv, kdo nyní bude chtít zvednout insignie modrých legií z bahna, musí tnout do živého. Musí vymést pavučiny, odvětrat puch z leprosária a pražskou ODS otevřít. Je třeba budovat moderní stranu po vzoru stran západních. Nejvíce ze všeho je však třeba přilákat do pražské ODS nové lidi! Členy nezatížené minulostí, někoho, kdo bude chtít věci dělat ponovu. ODS potřebuje novou krev Proč například za dvacet let ještě žádná česká politická strana nerozjela žádnou náborovou kampaň? Obecně platí, že strany v ČR mají málo členů, a je v nich tudíž velmi malá konkurence. Přitom ale mají ohromnou moc. Tu si dělí pár lidí, kteří ani sami neprošli žádným výběrem, neboť není vybírat z čeho. Je chybou občanů, že do stran nevstupují. Podat přihlášku do politické strany je neskonale účinnější než pořádat „demonstrace, diskuse a happeningy“.
V Praze i jinde potřebujeme novou krev. Síla římské říše vždy spočívala v inkluzi. Zahrnutí obrovského množství různých obyvatel, kultur, tradic a cest. Pražská ODS by se měla touto tradicí inspirovat a konečně se sebou něco udělat. Nikdo rozumný přece nechce růst vlivu schopného, ale nemorálního barbarského náčelníka Calouscuse Nera.
O autorovi| Jan Pilař, student a člen pražské ODS
