Slovensko je na tom v lecčems lépe než Česko - dokázalo se totiž poučit z devadesátých let
Slováci mají euro, a my nemáme. Zdánlivě se nic neděje. Zásadní zprávou naopak je, že - jak dokazuje nejnověji i slovenské přijetí eura - Česko za svým sousedem zaostává.
Češi měli v době dělení federace před Slováky velký civilizační náskok, daný už tím, že byli po staletí nejvýchodnějším výběžkem německého prostoru, zatímco Slováci nejsevernějším výběžkem Balkánu. České země se staly průmyslovým srdcem Rakouska-Uherska, zatímco Slovensko bylo „nejhorší maďarskou vesnicí“. Slovákům samozřejmě prospěl společný stát, který především v době husákovské normalizace dokázali využít lépe než Češi. Přesto, když se dělil stát, byl stále náskok české části před slovenskou natolik neoddiskutovatelný, že Češi souhlasili s rozdělením státu nepoměrně lehčeji než Slováci.
Vláda Vladimíra Mečiara a jeho politické excesy překryly společně s českou fascinací Václavem Klausem skutečnost, že už první léta po rozdělení federace byla pro Slovensko velice úspěšná. Dokonce i Mečiarova klientelistická forma privatizace se ukázala jen stejně špatná jako Klausova kuponová privatizace. Mezinárodní izolace, morální marasmus a ohrožení demokracie, které přineslo závěrečné období Mečiarovy stále autoritativnější vlády, však znamenaly pro Slovensko katarzi. Slováci si uvědomili hodnotu členství v Evropské unii, v NATO, sounáležitosti se zeměmi Visegrádské čtyřky a Západu vůbec.
A to proto, že se jednu chvíli ocitli v sousedství Lukašenkova Běloruska, Miloševičovy tehdejší zmenšené Jugoslávie, stali se „černou dírou Evropy“.
Češi, přestože prošli na konci vlády Václava Klause ekonomickou krizí a ještě deset let potom spláceli „hypotéku“ kuponové privatizace a bankovního socialismu, jak se dodnes kulantně nazývá rozkradení stovek miliard, nikdy žádnou katarzí procházet nemuseli.
Zahraničněpoliticky kryl republice záda světově uznávaný Václav Havel, republika jako klín vnořená do německo-rakouského prostoru blahobytu se nikdy nemusela obávat o příliv zahraničních investic a Čechům se pořád dařilo o hodně lépe než Slovákům.
Členství v NATO i Evropské unii přišlo jakoby samo sebou, nemuseli jsme se ani příliš snažit a nikdy jsme o své příslušnosti k vyspělému západnímu světu nezapochybovali. Zatímco Slováci zažívali otevřenou každodenní soutěž se sousedním, jeden čas velice rychle se rozvíjejícím Maďarskem, která chtě nechtě byla soutěží i o loajalitu převážně maďarského obyvatelstva jižního Slovenska, my Češi jsme jen léta letoucí do krve rozdírali dávné zranění jménem sudetští Němci. Neschopni připustit, že jsme si ho způsobili sami, byť důvod pro to to samozřejmě byl. Místo otevřené hry s Německem a Rakouskem o to, kdo bude ve střední Evropě nakonec ten nejúspěšnější, jsme si jen pěstovali své národní mindráky.
Oni mají euro, my nemáme nic Nejde o to, Slovensko idealizovat, v mnoha směrech je dnes pořád ještě stále hůře fungující zemí než Česko, zdravotnictvím a školstvím počínaje, úředníky a korupcí nekonče. Ale svá „zlatá léta“, která nejen nám Čechům i Slovákům začala ještě před vstupem do Evropské unie a dnes alespoň na čas končí, dokázalo Slovensko využít lépe. Má lepší, protože jednodušší daňový systém, provedlo drahou a zásadní penzijní reformu, dokázalo se stát z outsidera regionu místem přitažlivým pro zahraniční investory. A to proto, že Slovensko se dokázalo poučit z devadesátých let, našlo a dodnes drží zásadní politickou shodu v hospodářské i zahraniční politice - přestože má dnes vládu, na jejíž složení nemůže být žádný Slovák hrdý. Program přijetí eura začala Dzurindova vláda a Ficův kabinet ho téměř beze změn dokončil. V době padajících měn, bank a ekonomik vypadá slovenské přijetí eura jako zázrak -a skutečně jím je. My Češi jsme ještě před rokem dvěma mohli dělat ramena, že bychom mohli mít euro taky, ale nechceme. Dnes je faktem, že i kdybychom ho chtěli, tak to nepůjde a nepůjde to hodně dlouho.
Slováci mají euro, a my nemáme nic. Jen z vyprchávající velké české minulosti a v malé čecháčkovské namyšlenosti už dál přežívat nelze. Tedy přežívat možná ano.
***
Svá „zlatá léta“, která nejen nám Čechům i Slovákům začala ještě před vstupem do EU a dnes alespoň na čas končí, dokázalo Slovensko využít lépe
O autorovi| Luboš Palata redaktor LN ; e-mail: lubos.palata@lidovky.cz
