Premiér Nečas včera v Berlíně hájil svého poradce Romana Jocha i tím, že novinářům vysvětloval, že se nemusí řídit jeho názory, které považuje za osvěžující. Označil Jocha za paleokonzervativce, čímž snad svou distanci artikuloval nade vší pochybnost.
Proč tolik povyku kvůli jednomu premiérovu poradci? Protože je to známý provokatér, který se baví tím, jak svými názory protivníky rozčiluje. Je funkce premiérova poradce opravdu tak důležitá, že může Petr Uhl, bývalý vládní zmocněnec pro lidská práva, z tohoto faktu usuzovat, že Nečas se „nechce přizpůsobit evropské demokracii 21. století“? Nikoli.
Joch je pohodlný cíl, do kterého si může každý bez intelektuálního namáhání kopnout (což reflektuje i Petr Uhl) a ukazovat světu a především sám sobě, do jaké míry je pokrokový, ušlechtilý, humánní atd. Je to podobná figura, jako když sami sebe v polemice vykreslíte jako zastánce hodnot TGM. Nic to nestojí a vypadá to pěkně.
Kromě jistě nepředstíraného rozhořčení nad Jochovým nápadem zrušit vládního zmocněnce pro lidská práva jsme se nedočkali žádné věcné kritiky, jen rituálního uplivování.
