PRAHA Karlův most opřádá mnoho pověstí a legend, které dotvářejí genia loci tohoto místa. K nejznámějším z nich patří vajíčka přidávaná do malty, Bruncvík, lazebnice Zuzana a král Václav IV.
Most byl odjakživa v povědomí umělců i prostého lidu, který jej obestřel mnoha tajemnými zkazkami.
Jedna z nejtradovanějších pověstí je ta, že do vápna se přidávala syrová vejce, aby byla malta pevnější. Velkým posměchem tehdejších Pražanů byli vítáni Velvarští, kteří místo vajec syrových na stavbu přivezli vejce uvařená natvrdo. Také Unhošťští udělali chybu a místo mléka přivezli syrečky. Ve středověku se skutečně malta tvrdila zvláštními přísadami, jako byla vejce, mléko, pivo, víno i volská žluč a krev.
Pověst o krásné lazebnici Zuzaně, která pomohla uprchnout z vltavských lázní králi Václavovi, jenž upadl do zajetí vzbouřenými českými pány, je také nesmrtelná. Patrně si ji vymyslel kronikář Václav Hájek z Libočan. Nic to ovšem nemění na tom, že turisté dodnes hledají na Staroměstské mostecké věži symboly ledňáčků, které byly oblíbeným znakem Václava IV. , ale i znakem cechu pražských lazebníků. Všech pět ledňáčků uvidí však jen ten, kdo je poctivý.
Slavnou pověstí, která se rovněž váže ke Karlovu mostu, je legenda o Bruncvíkovi. Na mostě je prý zazděn Bruncvíkův kouzelný meč, který na jeho přání sám srážel hlavy nepřátelům. Až jednou bude české zemi nejhůř a na pomoc vyjede svatý Václav v čele blanických rytířů, tehdy na mostě jeho kůň rozkopne zem, meč se objeví, zničí nepřátele a v Čechách bude navždy klid. Při opravách mostu po povodních z roku 1890 byl opravdu v mostovce nalezen zrezivělý meč. Nález však nikoho neudivil, protože na mostě se bojovalo už od husitských válek.
Mnoho pověstí se váže ke svatému Janu Nepomuckému. Poté, co ho dal Václav IV. shodit do Vltavy, spadl prý jeden mostní oblouk. Všechny pokusy o opravu však selhaly, neboť vše zase spadlo zpátky do vody. Nakonec se jeden stavitel spolčil s čertem a slíbil mu duši toho, kdo ráno první přejde most. Léčka s kohoutem staviteli nevyšla, ďábel vylákal na most jeho těhotnou ženu. Neviditelná dušička neviňátka se pak vznášela nad mostem a kýchala. Vysvobodil ji až venkovan, který na kýchnutí řekl zbožně: „Pozdrav Pán Bůh.“ Od té doby už na mostě nestraší.
