OSTRAVA/BRNO Na prstech lze spočítat počet pokut, které v největších moravských městech padají za ničení památek. Pro smích je i jejich celková výše. Památkáři nepřímo přiznávají, že mají tak slabou pozici, že se jim často ani nevyplatí využít práva trestat.
„Podle metodiky bychom měli nejvyšší postih sto tisíc korun uplatnit tam, kde je památka zcela zničená nebo zbouraná. Jaká výše je tedy třeba za to, když někdo špatně vymění okna?“ poznamenal Miroslav Křídlo z ostravského magistrátu. „Musíme se snažit spíše vysvětlovat,“ dodal s tím, že navíc statisícový limit platí pouze pro firmy; pokud povinnosti překročí soukromá osoba, je desetkrát nižší.
V některých velkých městech za posledních pět let pokutu za poškozování památek vůbec neudělili. Patří k nim například Zlín, a to přesto, že na území města leží desítky památek včetně celých souborů obytných domů. „Případné porušení řeší památkáři společně se stavebním odborem,“ řekla mluvčí tamního magistrátu Marie Masaříková. To je totiž jediná varianta, jak na investory „vyzrát“ - postih, který mohou dostat právě prostřednictvím stavebního zákona, je mnohonásobně vyšší než ten památkový. Mohou být totiž trestáni za nepovolené stavby, porušení podmínek stavebního povolení a další porušení předpisů.
Sami památkáři jsou nešťastní. „Zejména majitelé památkově chráněných staveb porušují povinnosti - a když zjistí, že jim to projde, zopakují to,“ tvrdí Martin Číhalík z brněnského pracoviště Národního památkového ústavu. Jenomže o výši pokut rozhodují jejich kolegové památkáři na radnicích. „My neseme svou kůži na trh, musíme sankci zdůvodnit, sladit ji s tím, co se vlastně stalo, co bylo poškozeno a co zničeno. A brát v úvahu, jaká je nejvyšší možná pokuta,“ poznamenal vedoucí památkového odboru brněnského magistrátu Martin Zedníček. „Souhlasím, že pokuty za poškození památek jsou malé a směšné například ve srovnání s pokutami, které platí lidé za odhození odpadku,“ dodal. Jenže poukázal na příklad z nedávné minulosti: když udělili pokutu ve výši několika desítek tisíc korun firmě, která špatně vyměnila historicky cenná okna, její představitelé se odvolali. A při odvolání uspěli, pokuta jim klesla na mnohem menší částku.
Například na olomoucké radnici sáhli k trestům loni celkem ve čtrnácti případech. „Příjem z udělených sankcí dosáhl částky 39 tisíc korun,“ konstatoval mluvčí magistrátu Ivan Rašťák. Podle něho ani v jednom z těchto případů nedosáhla udělená sankce horní hranice.
Nejvyšší sankci za poslední roky nepoužila ani další krajská města na Moravě s výjimkou Brna. „Udělili jsme ji v roce 2003 v případě, kdy investor totálně zlikvidoval historický dům v České 10,“ dodal šéf brněnských radničních památkářů Zedníček.
Investoři však připomínají, že požadavky památkářů jsou často velice přísné. „Musíme jim vysvětlit, proč tak postupujeme. Navíc máme šanci přispět, například pokud po nich požadujeme atypicky řešená okna, což bývá u mnoha historických domů častý kámen úrazu,“ poznamenal Miroslav Křídlo z Ostravy.
Památkový zákon, který nyní v České republice platí, pochází z roku 1987 a vznikal v době, kdy velká část památek byla státní, a navíc téměř nefungovaly soukromé firmy. Nyní ministr Václav Jehlička oznámil, že vznikne zákon nový - je to však otázka pravděpodobně až několika let. Proto ministerstvo současně předložilo novelu současného zákona. „Pokuty za špatnou péči o památky se zvyšují z desítek tisíc na dva, respektive čtyři miliony korun. Návrh v současné době projednává Poslanecká sněmovna,“ poznamenal mluvčí ministerstva Jan Cieslar.
***
Jak se trestá za ničení památek? Sankce za porušení památkového zákona dosahuje pro podnikatele sto tisíc korun u „běžných“ památek a půl milionu u národních kulturních památek. Soukromé osoby, které poruší památková pravidla, mohou dostat trest maximálně desetinový. Památkáři však mohou iniciovat i trest za porušení povinností ze stavebního zákona. Stavební úřady mohou v určitých případech žádat až dva miliony korun.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
