dnes o hiphoperech, kteří jdou
volit pískoviště a pravdu Kdo by čekal, že se česká předvolební krajina tak rozezpívá a rozrapuje! Ne že by tolik stoupla hudbymilovnost národa: to jen samozřejmá dostupnost a sdílenost YouTube povzbuzuje aktéry. Někteří dávají svým vzkazům formu klipu i s obrazem, jiní sem zavěšují nové tracky.
Vypadá to, že největší šlágr se povedl liberecké ODS s poměrně složitou kompozicí Chyť si svého motýlka. Pohyby, jimiž by se pyšnil každý kreslený medvídek, se tu městem odráží postava s motýlkem pod bradou: Animátor se sice primátoru Kittnerovi pomstil křečovitě úlisným úsměvem, ale jinak tu vše hraje v jeho prospěch.
Mluvčí se střídají jako v operní scéně. Primátor: „S motýlem pod bradou všechno jde snáz, úřad i kulturní dění!“ Novinář (vykoukne ze stoky): „Já pozorně slídím, v čem svý prsty máš!“ Holčička: „Já vím, lehký to není.“ Není, což dokumentuje řádek projíždějící Kateřiny Neumannové: „Jednou se daří vše, na co jsi sáh,“ který naštěstí není míněný úplně vážně. Primátor pěje: „Přiznávám, někdy se zmýlím i já, však donaha nikdo z nás není!“ Nu, to je nápaditý obraz pro dluh 110 milionů korun po šampionátu! Myslím, že právě kvůli záhadnému přesvědčení některých lidí, že formu muzikálové scény lze dát čemukoli, vytvořili Monty Pythoni svou slavnou roztančenou scénu „Každá spermie je posvátná“.
Věčná škoda, že ODS Liberec zakázala u videa přidávat komentáře, ani se nemůžeme zeptat, kteří skladatelé a zpěváci se tu vytáhli. To je vůbec základní dělení předvolebních songů: ty natvrdo objednané zůstávají anonymní, zatímco pod normální názory nemá nikdo problém se podepsat.
Zůstaňme u Pozdravu z Liberce: hiphoper Lipo z party BPM (čili Básníci před mikrofonem, letošní laureáti hudební ceny Anděl) vypálil neokázalý, naštvaný i vnitřně klidný track, v němž konkrétně odříkává jednu libereckou kauzu za druhou – zbouranou Textilanu, zastavování veřejného prostoru i to mistrovství. Tady se najednou hiphopový track, uložený na YouTube, ukazuje jako naprosto přesná forma pro trochu múzickou, trochu občanskou komunikaci. Jen málokdy se český hip hop tak šťastně trefí do času a místa, kde má zrovna být.
Slogan „Děčín volí pravdu“ asi jen bezděčně připomíná filmový titul „Ďábel nosí Pradu“. Nastoupila tu hodně excentrická taktika: anonymní hiphopeři narapovali tak loajální a slušňácké řádky, že působí až psychedelicky. „Pískoviště, hřiště chceme nyní, a ne příště!“ To chlapcům v kšiltovkách fakt věříme. „Za těch osm dlouhých let přišla řada krásných změn,“ takže „za to díky, budu volit pravdu znova.“ „Přišel čas dát jim hlas a nechat dobro pracovat!“ Dobří zadavatelé z děčínské ODS musejí mít sociálně skutečně jasno, když čekají, že rapující hlasy někdo nebude pokládat za chytráky, kteří si akorát přivydělali na notně zmatené zakázce.
Úplně jinak to dopadlo s komunálním předvolebním trackem z Havířova. Je sice taky stranickou propagací, tentokrát pro Věci veřejné: ale bez ohledu na politiku je škoda, že není podepsaný, protože se vyvedl naprosto autenticky. Od reálné naštvanosti přes šumlování, pouliční syrovost a obrácené akcenty: tohle je špinavý hip hop, jaký Praha vždycky znala spíš jen zdálky, právě z dělnických měst, jako je Karviná a Havířov. Nic není oukej – havířovský hokej – nikde okolo trestná lavice – tohle nevyřeší zastaralá levice: toť zhruba poetická výbava tracku.
Někdo by se jí mohl pošklebovat, ale padne dobře (Vítězslav Jandák by řekl, jako co kam) jak vůči mluvčím, tak vůči problému. Otázka je, zda track nějak může pohnout s tradiční dlouholetou převahou levice na postindustriálním Ostravsku. Byla by to další zpráva o neobyčejné síle hip hopu, ale ani od něj nelze čekat zázraky.
O autorovi| PAVEL KLUSÁK, hudební publicista
