Myslíte, že budoucnost fotografie je v digitálních snímcích uložených na elektronických nosičích? Milan Škoda o tom přesvědčen není. Dokonce ani klasická fotografie podle něj úplně nezmizí. „Černobílá fotografie už podle statistik poslední dva až tři roky neklesá. Zpracováváme kolem šesti set černobílých filmů měsíčně, jejich prodej se pohybuje v tisících. Prodej barevných filmů trvale klesá, ale i tak jich v letní sezoně prodáváme kolem dvou až tří tisíc. Takže ani o tento segment strach nemám,“ říká Milan Škoda.
Obchodníkem odmala Jeho tatínek byl za první republiky živnostníkem, takže vedl syna k obchodu od dětství. Při volbě možného povolání během 70. let si pak Milan Škoda zvolil „vyučení od píky“ v tehdejší prodejně Fotokino. „Jako novinku jsem prodával zrcadlovou flexaretu a také se tehdy ještě vyráběl aparát se dvěma objektivy, který fotil vždy dvojice snímků do speciálních kotoučů, které při prohlížení v panoramatickém kukátku vytvářely 3D efekt. Protože to pamatuji, baví mě, jak se dnes velké firmy k téhle technologii vracejí jako k novince. Byl jsem teď ve Vídni na veletrhu a touto cestou jdou všichni velcí výrobci, včetně Panasoniku a Fuji. Ta dokonce vyvíjí i speciální tiskárnu schopnou tisknout 3D snímky. Zajímavé je, že fotografické přístroje se dvěma objektivy a 3D prohlížečky existovaly už na přelomu 19. a 20. století. Viděl jsem i speciální desky, v nichž jsem si mohl prohlížet takhle nafocenou první světovou válku. Je to zvláštní pocit, když člověk vidí v digitálním 3D rámečku stejný pohled, jaký mohli vidět už jeho předkové před sto lety. Také Panasonic přiznává, že tento vynález pochází už z přelomu století.“ Dům s fotografickou tradicí Historický úvod se k Milanu Škodovi hodí, protože i obchodní dům Foto Škoda v Paláci Langhans v pražské Vodičkově ulici se snaží koncipovat tak, aby tam bylo všechno, co souvisí s fotografií, pod jednou střechou – včetně historických fotoaparátů. „Nekoncipoval jsem to jako typický manažer, který cílí na segmenty, kde cítí největší byznys, ale z pohledu člověka, který má fotografii rád a snaží se v návaznosti na ni nabídnout všechny služby, jež může.“ Jeho původní vize z přelomu 80. a 90. let počítala jen s menším obchodem s fotografickými potřebami, budovaným po malých krocích. „Větší ambice jsem neměl. Až pak jsem začal chápat, jak se oblast fotografie a fotografování vyvíjí, a napadla mě myšlenka mít všechno pod jednou střechou.“
Začínal v Paláci Lucerna a ani nevěděl, že ho přes ulici občas pozoruje Zuzana Meisnerová-Wismerová, pravnučka fotografa Jana Langhanse. Ta v 90. letech zrestituovala rodinný Palác Langhans, který díky jejímu prapředkovi sloužil fotografii už od roku 1897. A jejím životním cílem bylo palác tomuto účelu vrátit. „Sama byla fotografka, absolvovala FAMU a současně se přes ulici dívala, jak se snažím. Já si všechno zkusil odspodu, začal jsem v obchodu sám, až postupně, když se začalo dařit, jsem mohl nabírat další zaměstnance.“ V roce 1995, kdy ho pravnučka slavného fotografa oslovila, už jeho obchod zaměstnával kolem šedesáti lidí. Milan Škoda si nechal nabídku projít hlavou a po nějaké době se obchod stěhoval. „Palác Langhans má neuvěřitelnou tradici fotografie, to se ukázalo, už když jsme nosili věci. Lidé nás zastavovali a ptali se, jestli se v Paláci Langhans začne znovu fotit.“ Tajemné bludiště Dům sám se však současně ukázal také jako oříšek. „Je to trochu bludiště se spoustou zákoutí, která jsou sice krásná, ale neslučují se úplně s logistikou obchodní firmy. Pro lidi není dodnes jednoduché se tu orientovat. To je trochu problém, protože prostory pronajímám prodejcům, zaměstnávajícím dohromady víc než sto lidí, kteří se musí uživit. Na druhou stranu nám opravdu hodně pomáhá tradice místa, lidé sem chodí za fotografií a stává se i to, že nám přinesou starou fotografii své babičky, jak se právě tady nechala vyfotit.“
Přestože fotografický trh zažil drtivý nástup digitální fotografie a přestože se v uplynulých dvou až třech letech téměř v každém tržním segmentu skloňovalo slovo krize, Milan Škoda podle svých slov nezažil od začátku podnikání ani jeden rok propadu. „Musím to zaklepat, ale zatím máme pořád stoupající tendenci. Důvodem může být to, že nekoukám, co bylo, dívám se pořád na zákazníka a sleduji, jak se mění doba, technika i potřeby lidí. Řadu našich zákazníků už desetiletí osobně znám, rád si s nimi popovídám a je to osobní.“
Lze to ilustrovat na nějakém konkrétním příkladu? „V současné chvíli vidím třeba obrovský potenciál ve fotoknížkách. Jednak se mi osobně líbí a jednak je v ní potenciál obchodu.“ Osobní fotoknížky vznikají díky speciálnímu softwaru, který zpracuje zákazníkovy fotografie v digitální podobě a dá jim grafickou podobu například kalendáře nebo knihy. Foto Škoda nyní začalo tuto službu nabízet. „Pro devadesát procent běžných lidí představuje počítačový program bariéru, a nechtějí si tak upravovat fotografie sami, ale když jim tuto službu nabídneme my, jsou nadšení. Vidím to na zájmu zákazníků, když jim moje manželka takovou fotoknížku ukáže. Ve fotografii rozhodují emoce, a když vidíte takovou krásnou knížku s vašimi vlastními snímky, chcete ji taky. A tohle je základní kámen našeho byznysu, chceme, aby se k nám zákazník vracel. Když přišla digitální technologie, zničila kolem sedmdesáti procent fotografických prodejen, protože se snažily dělat svůj byznys pořád stejně. Ale fotografie je kreativní práce.“ Ženy vládnou S tržním vývojem se podle Škody vyvíjel i dominující zákaznický segment. Zatímco v 90. letech převažovali mezi zákazníky muži, dnes je to obráceně. „Sedmdesát procent všech zakázek na výrobu fotoalb pochází od žen, ženy také převažují v docházce do našich fotografických kurzů. To je proti minulosti neuvěřitelná změna, protože dřív býval v rodinách jeden fotoaparát a chlapi si na něj nenechali sáhnout. Dnes se však naším zásadním zákazníkem stává žena a právě žena chce spíš papírovou podobu fotografie, což pro nás představuje zajímavý trend.“
***
DOTAZNÍK
Milan Škoda Rodina: Ženatý, dva synové. Jednoho mám přímo ve firmě, jde v mých šlépějích, byť se svým vlastním pohledem mladého člověka. Druhý syn je zaměřením počítačový matematik, studuje bakalářský cyklus na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Taky si říkám, že by tu mohl najít uplatnění, ale to už je na něm, jeho život je jeho cesta. Auto: Jezdím Renaultem. Za svůj luxus přitom považuji spíš prostor než počet koní pod kapotou. Takže mám M Space, který mi vyhovuje tím, že ho mohu naložit jak zbožím, tak lidmi. Prostorná a prosklená auta mám rád. Oblíbená hudba: Klasická kytara, jazz, blues. Volný čas: Zahrada a jinak sport, kolo a vodní i zimní lyžování. Oblíbená dovolená: V zimě Francie, Savojské Alpy, tam jsem byl mnohokrát, v létě jižní Chorvatsko, letovisko Viganj. Mám tam malou loďku a moc mě baví objíždět na ní okolí. Korčula, Kučište, to jsou moje nejoblíbenější místa.
