Na začátku byla truhla plná textů - literární pozůstalosti po portugalském autorovi Fernandu Pessoovi (1888 -1935). Za svého života totiž vydal jen nepatrný zlomek toho, co vytvořil. Přitom měl se svým dílem velké plány - byl ale jen dalším podivínem a solitérem z první poloviny 20. století, jehož texty došly ocenění až o mnoho let později.
Nejznámějším dílem portugalského spisovatele je soubor prozaických fragmentů s názvem Kniha neklidu, který česky vyšel již několikrát - naposledy v loňském roce. V úvodu svazku čteme: „Z ,Knihy neklidu, sepsané Bernardem Soaresem, pomocným účetním v městě Lisabonu‘, od Fernanda Pessoy.“ A zde se otevírá svět plný svérázných postav. Fernando Pessoa totiž nepsal pouze pod svým jménem, ale i pod mnoha dalšími, takzvanými heteronymy.
Nešlo ale pouze o používání jiných jmen. Fernando Pessoa své „kolegy“ vybavil také životopisem a sestavil jim i horoskop. S jejich dílem se čeští čtenáři mohli seznámit již v knihách Heteronyma či Opiárium a jiné básně Álvara de Campos. Nyní Pavla Lidmilová připravila další velký literární zážitek. Svazek Nevinnost je nemyslet přináší básně Alberta Caeira.
Se zděšením a odporem Fernando Pessoa byl v budování fiktivních životů svých básníků někdy až příliš důsledný. Autorova snoubenka tak neměla v oblibě Álvara de Campos, neboť měl podle ní na Pessou zničující vliv. V roce 1930 si pak - patrně s pomocí jednoho přítele-novináře - portugalský mystifikátor vymyslel záhadné zmizení anglického astrologa a teosofa Aleistera Crowleyho, jenž Pessou přijel do Lisabonu navštívit.
Ani autor nyní přeložených básní Alberto Caeiro není žádným zběžně nahozeným portrétem. Básnické dílo je vybaveno předmluvou Ricarda Reise, úvodem Thomase Crosse k zamýšlenému anglickému vydání a Poznámkami na paměť mého mistra Caeira od Álvara de Campos. Není snad už nutno dodávat, že všichni tři autoři existovali jen v mysli a textech Fernanda Pessoy...
Ricardo Reis píše: „Alberto Caeiro da Silva se narodil v Lisabonu (...) dubna 1889 a v tomto městě zemřel na tuberkulózu (...) 1915.“ A Álvaro de Campos dodává: „Bratranec mě jednou vzal na výlet do Ribateja; znal tam Caeirova bratrance, s nímž byl v obchodním spojení; a právě u něho jsem se seznámil s mužem, který se měl stát mým mistrem.“
Pozůstalost Alberta Caeira má tři části. Úvodní přináší rozsáhlou báseň Hlídač stád, jejíž osmá část popisuje, jak Ježíš Kristus sestoupil na zem: „Pánaboha hrozně pomlouvá. / Říká, že je to hloupý a stonavý dědek, / co v jednom kuse plivá na zem / a sprostě kleje. / Panenka Marie celé odpoledne na věčnosti štrikuje punčochy.“ O této části si potom Pessoa poznamenal: „Se zděšením a odporem jsem napsal osmou báseň z Hlídače stád s jejím dětinským rouháním a naprostým popřením duchovnosti.“ Milovat je myslet Další text bukolického básníka - jehož si Pessoa vymyslel, aby si vystřelil z literárního druha Mária de Sá-Carniera - má název Zamilovaný pastýř: „Když ji toužím potkat, / skoro bych ji radši nepotkal, / abych ji pak nemusel opouštět.“ Závěrečný oddíl Rozptýlené básně pak nabízí tyto nadčasové verše: „Říkáš, že kdyby to bylo, jak ty chceš, bylo by to lepší. / Slyším, ale neposlouchám tě. / Proč bych tě měl poslouchat? / Stejně bych se nic nedozvěděl. / Kdyby byly věci jiné, byly by jiné: to je vše. / Kdyby byly věci, jak ty chceš, byly by jen, jak ty chceš. / Běda tobě a všem, kdo se celý život / snaží vynalézt stroj na výrobu štěstí!“
Dílem Alberta Caeira prostupuje polemika s mystickým náhledem. Caeiro opakuje, že vše je jen tím, čím je - ničím více, ani méně. Básník také preferuje cítění před myšlením: „Milovat, to je věčná nevinnost, / a jediná nevinnost je nemyslet...“ Realita je ale poněkud jiná, jak ukazují verše ze Zamilovaného pastýře: „Chci se rozmyslet, jaká je, když se mnou mluví, / a v každé té myšlence se mění věrna sobě. / Milovat je myslet. / Skoro zapomínám cítit, jak na ni myslím.“
Pěkně graficky vypravená kniha, obsahující i Pessoovy rukopisy, přináší nejen plno otázek, jak to u dobrého literárního díla bývá, ale také mnoho krásy. A co je podle Alberta Caeira krása? „Krása je jméno pro něco, co neexistuje, / co dávám věcem za potěšení, jež mi dávají. / Nic to neznamená.“
HODNOCENÍ LN ***** Fernando Pessoa: Nevinnost je nemyslet.
Básně Alberta Caeira
Přeložila Pavla Lidmilová Garamond, Praha 2008, 184 stran
