* LN Na rozhovor do restaurace v Obchodním centru Nový Smíchov jste přišla sama bez ochranky, přitom jako manželka premiéra na ni máte nárok. Chcete ji?
Ne, nebudu ji mít. Přivezl mě syn, on je v současnosti můj bodyguard.
* LN Ale paní Topolánková si držela ochranku i v době, kdy spolu s premiérem nežili...
Já si myslím, že se cítila ohrožená. Já se tak necítím.
* LN Budete tedy i nadále jezdit hromadnou dopravou?
Ano.
* LN Už víte, jaké povinnosti vás čekají?
Ještě jsem s úřadem vlády nemluvila, chystá se to na mě na příští týden. Předpokládám, že to nebude tak horké vzhledem k tomu, že doba manželova premiérování je tak krátká. Asi tam nebudou zahraniční cesty a podobně.
* LN Je něco, čeho se v souvislosti se svou novou rolí obáváte?
Strach nemám z ničeho, protože manžel se od roku 1990 pohybuje v ekonomické špičce státu a od roku 2003 působí jako předseda Statistického úřadu, čili já jsem zvyklá se kontrolovat a jsem zvyklá, že ho občas i někdo pozná. Mě ta nová role moc nelimituje – taky proto, že nejsem žádný výtržník.
* LN Jinými slovy – bulvár si na vás moc nesmlsne.
To asi ne. Pro bulvár jsem poměrně nudný člověk.
* LN Budete se stěhovat do premiérské vily?
Určitě ne.
* LN Kde bydlíte nyní?
V paneláku v Praze na Barrandově. A vyhovuje nám to tam. Stěhovat bychom se nechtěli. Doufejme, že to nebudou vyžadovat nějaké změny, třeba bezpečnostní.
* LN Nominaci na premiéra vám manžel oznámil ze služební cesty v Irsku. Na rozhodnutí jste měli tři hodiny. Byla byste schopná mu říct, ať to nebere?
Určitě bych toho byla schopná, ale vyžadovalo by to diskusi v případě, že by manžel by byl jiného názoru. Upřímně řečeno, nebyla jsem nikterak nadšená. Spíš překvapená. A rozhodovali jsme se společně o tom, co je manžel schopen vydržet. Konečné slovo vyplynulo z diskuse.
* LN Radili jste se i s dětmi?
Radili jsme se se synem, který s námi momentálně bydlí. Jinak jsme to neříkali nikomu.
* LN Vypadá to, že u vás doma vládne demokracie. Je to tedy tak, že nemáte jasnou hlavu rodiny?
Já jsem vždycky manželovi říkala, že v práci je předseda, ale doma je místopředseda. Ale vážně. Jsme spolu 21 let. Vím, zní to legračně, ale my jsme prostě s manželem velmi dobří kamarádi. A jestli se mě ptáte na to, kdo třeba u nás drží kasu, tak nikdo. Máme společný účet. Jen pro důchod si chodím na poštu, a to beru jako svoje peníze.
* LN Nechá si od vás manžel poradit, například co se týče výběru kravaty?
Samozřejmě že mu radím, vybírám košile. A to nám do toho ještě zasahuje dvacetiletý syn – ten vybírá kravaty, manžetové knoflíčky, plnicí pera. Odívání manžela je u nás kolektivní akce.
* LN Hádáte se někdy?
To byste koukala!
* LN Kvůli čemu?
Kvůli prkotinám. Nejčastěji se dohadujeme kvůli trávení volného času. Manžel vždycky tvrdil, že dříve dělal turistiku, a teď už ji nedělá, protože má zafixováno, že by mi vadilo, kdyby vzal hůl a šel na víkend na výšlap. Přitom mně by to vůbec nevadilo. Ale to jsou fakt prkotiny.
* LN Mně třeba na manželovi vadí, že pět let slibuje opravu vany, a pořád nic.
Oprava vany – to je science fiction. (Směje se) Jestli myslíte takový ten nerovný boj, kam patří odhozené ponožky a nátělníky, nebo to, že nádobí se po použití dává do myčky, a ne do dřezu – tak to je samozřejmě beznadějné. A mám to dvojmo, protože mám doma k manželovi ještě syna.
* LN Než jste se vzali, dělala jste manželovi sekretářku, ale oba jste v té době byli zadaní – vy vdaná se třemi dětmi, on ženatý se dvěma dětmi. Museli jste rozbít fungující rodiny, nebo už byly vztahy v nich narušené?
Kdyby to bylo u obou dobré, tak by k tomu asi nedošlo, protože ani jeden z nás není hazardér.
* LN Dá se to vůbec udělat tak, aby rozchod nebolel?
Nedá. I ten, kdo žádost o rozvod dává, bere krach vztahu jako obrovský osobní neúspěch. Obdivuji lidi, kteří jsou spolu celý život. Moji rodiče to dokázali. Už spolu „kroutí“ šedesátý pátý rok.
* LN V životě jste zažila několik krušných okamžiků. Zemřelo vám dvouměsíční dítě. Co vám pomohlo se s tím vyrovnat?
Je to 38 let a pomohli mi rodiče a syn David, kterému byly čtyři roky. Dal mi pocit, že mám pro koho žít. Bude to asi znít paradoxně, ale pomohlo mi i to, když jsme urnu s mým chlapečkem dali do země. Od té chvíle jsem věděla, že to je to místo, kam za ním budu chodit. Ze začátku jsem tam chodila téměř denně, pak se intervaly prodlužovaly, ale minimálně třikrát týdně si na něj vzpomenu i po těch letech. Kdo to nezažil, nepochopí… Samozřejmě je to nesrovnatelné se ztrátou dítěte, které už má za sebou kus života, se kterým máte už společné zážitky, historii. Z toho by se člověk zbláznil. Ale přestože nám zemřel kojenec, nemohla jsem několik týdnů vůbec spát a spánek mi nechyběl. Musela jsem se to znova naučit. Měla jsem kliku, že se mi potom narodily ještě tři děti.
* LN Před pár lety jste překonala rakovinu – měla jste nádor na ledvině a přišla jste o ni. Musela jste absolvovat chemoterapii?
Ne. Já musím říct, že celý život mám štěstí na lidi – i na doktory v Nemocnici Na Homolce, kteří mi ten nádor diagnostikovali a odstranili poměrně rychle. Asi právě proto jsem nemusela podstoupit chemoterapii ani ozařování.
* LN Musíte se kvůli tomu, že máte jen jednu ledvinu, nějak omezovat? Je to důvod, proč jste v invalidním důchodu?
Ne. Akutní důvod odchodu do invalidního důchodu byly deprese z té nemoci. Byla jsem šokovaná tím, že jsem se nemohla spolehnout na svoje tělo, bála jsem se, že když jsem onemocněla jednou, může se to kdykoli vrátit. Děsila jsem se toho, že nebudu schopná vychovat syna… A co se týče těch omezení člověka, který má jen jednu ledvinu, tak já vlastně ani žádná nemám. Jen musím hodně pít.
Pokračování na straně II
Panenky paní premiérové
Dokončení ze strany I
* LN Váš manžel je židovského původu…
(Skočí do řeči) Manžel je nehalaktický Žid, a protože já Židovka nejsem, tak syn je také nehalaktický Žid. Čili, jak se říká na pražské Židovské obci, je to tatínkovec.
* LN Jak se židovství vašeho muže projevuje v praxi? Chodí do synagogy a vaříte mu košer jídla?
Ne ne, na to bych si netroufla. Košer jídlo má mnoho omezení včetně toho, že musíte mít dvoje nádobí, v podstatě dvě kuchyně. Manžel chodí na vysoké svátky, ale do synagogy ne. Na šábes chodí syn, ten to prožívá asi nejopravdověji. Má pocit, že jeho místo je v Izraeli.
* LN Je o vás známo, že neslavíte křesťanské, ale židovské svátky. Není vám to jako Nežidovce líto?
Ale ne. My to neprožíváme nijak ortodoxně. Je pravda, že neslavíme Ježíška, ale Mojžíška. Také neslavíme Velikonoce, ale to je možná i kvůli tomu, že Honza, když byl malý, byl poměrně nesmělý a nikdy se nevrhal na děvčata s pomlázkou, čili myslím, že to uvítal. A to, co dělá Velikonoce příjemnými svátky – že si nazdobíte byt narciskami a napučenou břízou, to samozřejmě děláme. Jen nebarvíme vajíčka, což se vzhledem k našemu věku dá opodstatnit i tím, že je v nich moc cholesterolu.
* LN S komunistickou stranou jste nesympatizovala. Váš muž byl ale v letech 1980–1989 členem KSČ. Vadilo vám, že si berete komunistu?
Víte, já se k tomu asi vůbec nechci vyjadřovat… Samozřejmě, toto je věc, která je stále medializovaná. Já nikoho nechci omlouvat a ani to dělat nebudu, ale můj muž má už tolik různých prověrek… Nevím, jestli si lidé uvědomují, že za první demokratické volby v roce 1990 na Statistickém úřadě zodpovídal on? Tak si říkám, jestli by nakonec nebylo dobré přepočítat i ty volby, když za ně byl odpovědný. Já to prostě necítím nijak úkorně. Bylo to jeho rozhodnutí, které udělal v době, kdy jsem ho neznala, čili jsem ho nemohla ani ovlivnit. A já ani nevím, jak bych ho ovlivnila. To je takové kdyby.
* LN Bavíte se s manželem o politice?
Těžko bychom se o ní nebavili. Ale jestli chcete slyšet, zda se se mnou radí o jménech ministrů, tak to ne.
* LN Jak teď zvládá časově oba pracovní úvazky? Je zároveň premiérem a do konce dubna šéfem ČSÚ.
Zrovna včera (ve středu 15. 4. – pozn. red.) byl dopoledne na úřadě a odpoledne v Hrzánském paláci, ale musím říct, že teď už ztrácím přehled o tom, kde zrovna je. A ani nemám ambice to vědět.
* LN Má manžel jako statistik profesionální deformaci?
Statistik se v něm projevil už v dětství. Ve svém prvním dopisu Ježíškovi vypočítal, že chce jednu košili, jednu stavebnici Merkur, dvě knihy a ještě něco. To celé podtrhl a napsal: a to je dohromady šest dárků.
* LN Je pedant?
To ne. Přestože je statistik, tak je v něm i kus bohéma, má v sobě i určitou pohodlnost.
* LN Jak byste svého muže popsala někomu, kdo ho vůbec nezná?
Honzův dominantní charakterový rys je, že je to vlídný člověk. A slušný. Dokáže být i vtipný, i když na to nevypadá.
* LN Proč myslíte, že byl vybrán, aby se stal premiérem? Ono to totiž trochu vypadá – a neuražte se prosím – že právě proto, že působí trochu jako takový ‚hodný ňouma‘, který každému vyhoví. A to je přesně to, co představitelé politických stran potřebují, aby prosadili svoje zájmy.
Ne, to určitě ne. Já si myslím, že shoda ohledně jeho jména je staršího data. Od nástupu na ČSÚ, kdy ho tam jmenoval pan Špidla. Důvěra v jeho schopnosti pak přešla na pana Grosse, Paroubka a Topolánka. Já si myslím, že tihle lidé vědí, že Honza prostě umí.
* LN Máte velkou rodinu, váš manžel je momentálně na vzestupu. Je něco, co si ještě od života přejete?
Přála bych si, abych měla ještě dlouho svoje rodiče. Aby děti byly zdravé, aby se jim dařilo v práci i osobním životě. Pro sebe a pro Honzu bych si přála klid.
* LN Jste v invalidním důchodu. Jak trávíte své dny?
Za rohem mám jedno vnoučátko, takže „kočárkuju“ a občas hlídám. Jsem knihomol, hodně čtu. Máme psa, desetiletou fenku retrívra, a s tou chodím ven. A pak mám panenky, se kterými se těším.
* LN Takové ty panenky s porcelánovou hlavičkou? Jak vznikl tenhle koníček?
Mám letitou přítelkyni, která mě k porcelánovým panenkám dovedla, protože má sama obrovskou sbírku. Já mám svoje panenky moc ráda, jsou krásné, staré... Jedna je až z roku 1909, takže je starší než moje maminka.
* LN Kde je uchováváte?
Různě. Něco mám v ložnici, něco v obýváku, něco ve skleníku, podle toho, jak jsou velké. Nejmenší má asi sedm centimetrů a největší kolem osmdesáti. Já té své sbírce říkám, že to je můj penzijní fond.
***
Já jsem vždycky manželovi říkala, že v práci je předseda, ale doma je místopředseda.
