Pondělí 29. dubna 2024, svátek má Robert
130 let

Lidovky.cz

Papež tajil zneužívání 200 dětí

Česko

Existují důkazy o tom, že Joseph Ratzinger věděl o sexuálním obtěžování neslyšících dětí knězem

WASHINGTON/PRAHA V souvislosti se skandálem sexuálního zneužívání dětí, jenž v současnosti otřásá katolickou církví, už několikrát padlo jméno papeže Benedikta XVI. Doteď však nikdo nepřinesl hmatatelnější důkazy o tom, že v aférách sehrál nějakou významnější roli. Až nyní přišel americký list The New York Times s tím, že papež (tehdy jako kardinál Joseph Ratzinger) věděl o případu amerického duchovního, který zneužil až 200 chlapců ve škole pro neslyšící děti, ale vědomě to ignoroval.

V roce 1996 se na Ratzingera jakožto na šéfa Kongregace pro nauku víry obrátil tehdejší arcibiskup amerického Milwaukee Rembert Weakland. Žádal ho o radu v případě duchovního Lawrence Murphyho, který od 50. let působil na škole pro sluchově postižené ve Wisconsinu. Během té doby se opakovaně dopouštěl zneužívání tamních žáků, což dokládají četná svědectví. Jedním z nich je dnes 60letý Arthur Budzinski, jenž se stal poprvé Murphyho obětí, když k němu šel ve svých 12 letech ke zpovědi. „Kdyby byl opravdu zlý chlapík, držel bych se od něj dál,“ řekl Budzinski. „Ale on byl tak přátelský, hodný a chápající. Věděl jsem, že je špatný, ale nemohl jsem tomu doopravdy věřit,“ líčil muž, který spolu s dalšími spolužáky zasvětil desítky let tomu, aby na zneužívání ve wisconsinské škole upozornil.

V roce 1993 se stížnosti na duchovního dostaly až na stůl arcibiskupa Weaklanda, který nechal Murphyho vyšetřit sociálním pracovníkem se specializací na sexuální delikventy. Ten konstatoval, že se Murphy ke svým činům přiznal a že během let obtěžoval až 200 chlapců. Svého chování nelitoval.

Až v roce 1996 se arcibiskup rozhodl uklidnit bouři v řadách sluchově postižených a hlavně obnovit jejich důvěru v církev. Proto o kauze Murphy napsal Ratzingerovi. Dopis zůstal bez odezvy. Teprve po osmi měsících dostal instrukci od jiného člena kongregace Tarcisia Bertoneho, aby s Murphym zahájil tajný církevní proces, jenž by mohl vést k jeho odvolání. K procesu ale nikdy nedošlo. Murphy se totiž osobním dopisem obrátil na Ratzingera. Vymlouval se na to, že už se ze svých činů kál a že je na tom špatně se zdravím. „Chci jednoduše dožít čas, který mi zbývá, v důstojnosti svého kněžství. Laskavě vás žádám o pomoc v této věci,“ napsal duchovní v dopise, jenž má americký list k dispozici. Ratzingerova odpověď opět chybí, ale dokladem toho, že dopis četl, může být fakt, že Murphy nebyl nikdy potrestán ani církevním, ani civilním soudem. Byl pouze v tichosti přeložen do jiné diecéze, kde během své práce stále přicházel do kontaktu s dětmi až do své smrti v roce 1998.

Vatikán označil případ za „tragický“, ale pochybení odmítá. Hájí se tím, že se o všem dověděl až dlouho poté, co Murphyho v 70. letech šetřily civilní úřady. Podotkl také, že zdraví a věk duchovního mohly být důvodem, proč nebyl zbaven úřadu.

Autor: