Vrátil jsem se z Floridy. Ještě v úterý jsem si zaplaval v Atlantiku a ve středu jsem si před domem nazul běžky a oběhl zasněžený Ďáblický les. Klimaticky jsem se adaptoval rychle a s radostí. Potíže mám s adaptací na takovou euročeskou kulturně-politickou atmosféru. Vím, že jsem zaujatý velikostí Ameriky, její prostornější svobodou, přímočarým pragmatismem, velkorysostí. Svoboda individua je spojena s tvrdě a nekompromisně prosazovanou osobní zodpovědností.
To se projevuje ovšem jak v činnostech směřujících k dobrému, tak ke zlému. Nebo ne právě rozumnému. I v Americe dochází k nesmyslům. V Miami jsem byl na kongresu Amerického neuropsychofarmakologického kolegia. Kongresy tohoto kolegia se po desetiletí konaly v San Juanu v Portoriku. Asi před pěti lety New York Times kritizovaly, že si vědci a lékaři jezdí v prosinci do tropů na výlet za peníze daňových poplatníků. Univerzity a výzkumné ústavy jsou totiž z části subvencovány státem. Výsledek? Kongresy se teď konají na Floridě, v zaslíbené zemi důchodců. Za hotel tam zaplatíte -i po korekci inflací - asi trojnásobek toho, co se platilo v San Juanu. To už zřejmě médiím tolik nevadí.
Kdo by si představoval, že psychofarmakologický kongres jedná hlavně o tom, který lék je nejlepší na schizofrenii a který na Alzheimerovu nemoc, a že v důsledku toho je rejdištěm lobbistů farmaceutických firem, velmi by se mýlil. Firmy na kongres nesmí, nesmí lákat účastníky kongresu ani na večeře nebo výlety, a každý přednášející musí přiznat, zda s průmyslem spolupracuje a co za to dostane. Hlídá se i to, zda nemá akcie té či oné firmy.
Kongres jednal hlavně o tom, jak pracuje mozek. Výzkum, jak na jeho činnost působí léky, drogy, hormony a změny imunity, jako by byl vedlejší produkt nebo jen způsob otevírající cestu k lepšímu poznání mozku. V popředí zájmu je dnes vliv genetické výbavy člověka na chování a na to, jak rozdíly v genech ovlivňují účinek léků. Studuje se také vliv prostředí na geny a těmito podněty mohou být i léky.
Psychofarmaka spouštějí aktivitu genů, které pak mění nejen činnost, ale i hmotnou strukturu mozku, rostou nové nervové buňky. Jako o psychofarmaku se jednalo třeba o oxytocinu. Svou kariéru v medicíně začal jako hormon spouštějící porod. Vylučuje se při dráždění prsních bradavek a připravuje kojení. Má svou roli i při orgasmu. Syntetizuje se v mozku a působí na něj. V očích veřejnosti je to hormon lásky a přátelství, prý se už začaly pořádat „oxytocinové párty“. Psychiatři ho zkoušejí u autistických dětí a u lidí trpících schizofrenií, kde jsou v popředí nepřátelské postoje a agresivita.
Velkým problémem léčby depresivní poruchy je dlouhá doba mezi začátkem užívání antidepresiv a začátkem jejich působení. Trvá to dva až tři týdny a je to období největšího utrpení. K příznakům deprese patří beznaděj a čas, který uplývá, a nedochází k úlevě, přispívá k pocitům zoufalství.
Psychiatři už několik let vědí, že zázračně rychle - do jedné až dvou hodin - odstraní příznaky deprese ketamin, což je látka dosud užívaná při celkové anestezii při chirurgických zákrocích. U anesteziologů není moc oblíbená, protože vyvolává zvláštní zrakové a často i sluchové halucinace provázející jakési kosmické děje.
Odhalení mechanismů, které tento rychlý účinek umožňují, může usnadnit vývoj nových, rychle působících antidepresiv. Praktické užití ketaminu jako antidepresiva je znesnadňováno tím, že se musí podávat injekčně, injekce se musí opakovat, aby se deprese nevrátila, a nevhodná dávka může vést k halucinacím.
***
lidovky.cz Celý text a další blogy najdete na www.lidovky.cz/veda
O autorovi| Oldřich Vinař, psychiatr
