Paragraf devadesát jedna

Přibližně jeden rok už trvá paradoxní situace, pro kterou je příznačný stále znovu omílaný spor o podobnost anebo rozdílnost tzv. obrodného procesu v r. 1968 a přestavby hospodářského mechanismu nyní, respektive perestrojky v SSSR. Spor mezi sebou vedou především komunisté - ti reformní z roku 1968 a ti normalizovaní, kteří ty prvé ze strany odstranili, aby mohli nejen zastavit proces demokratických reforem, ale především aby pod heslem konsolidace (a pod vedením polednového reformátora Husáka) realizovali demontáž prvních výsledků reformního obrodného procesu. Patrně nikdo nepochybuje o tom, že podstatou sporu není ani zdaleka touha po zjevení a ozřejmení historické pravdy, ale především snaha prvních o rehabilitaci jejich myšlenek, činů a možná i osob, která je logicky protikladná snaze druhých o zastření hloubky jejich mravního krachu a bídy reálného socialismu. Diskuse o tom, zda v Československu řádila kontrarevoluce, anebo se rodil nový model emancipovaného občanského společenství, však nesmí zakrýt tragickou skutečnost, že v noci z 20. na 21. srpna 1968 vtrhla do Československa více než půlmilionová armáda pěti „spřátelených“ států pod patronací Stalinova dědice Brežněva. Stalo se tak bez vědomí a proti vůli všech ústavních orgánů ČSSR a v příkrém rozporu se všemi obecně uznávanými normami mezinárodního práva, počínaje Chartou OSN a konče mezinárodními úmluvami o lidských právech. Porušení elementárního práva našich národů na svébytnost, svobodný vývoj a nedotknutelnost státního území nelze ospravedlnit žádnými ideologickými obezličkami o bratrské pomoci nebo o pozvání od věrných a oddaných soudruhů. Je ostatně pozoruhodné, že ani po 20 letech se k tomuto pozvání nikdo neodvážil přihlásit. Vystavil by se totiž nutně riziku trestního stíhání pro nejzávažnější trestné činy vlastizrady a rozvracení republiky. Pro úplnost nutno dodat, že promlčecí lhůta je pro tento případ dvacetiletá, takže počínaje 22. srpnem 1988 se stanou „zvatelé“ beztrestní. Považujme to za příležitost - pro ně i pro nás - jak se bez emocí naučit řešit demokraticky a samostatně naše vnitřní spory.