Paraziti jsou organismy, které žijí v rámci symbiotických vztahů na účet jiných organismů, svých hostitelů. České synonymum parazita - cizopasník - se velmi dobře hodí pro tenkohlavce (rod Trichuris), kteří „spásají“ hostitelovy živiny, a tím mu způsobují závažné onemocnění. Žijí ve střevě a bylo jich popsáno několik desítek druhů. Jedním z nich je tenkohlavec prasečí (Trichuris suis).
Někdy je nutná i operace
Výsledky nedávných klinických studií prokázaly, že tenkohlavce z prasat lze úspěšně použít při léčbě Crohnovy choroby. Vědci popsali tuto nemoc ve třicátých letech minulého století. Zpočátku šlo o velmi vzácné parazitologické onemocnění, ale v posledních desetiletích počty pacientů rostou. V České republice je v současnosti diagnostikováno 200 až 300 nových případů ročně.
Crohnova choroba je chronické zánětlivé onemocnění, které může postihnout jakoukoliv část střeva, ale nejčastěji oblast přechodu tenkého střeva do tlustého. Pro onemocnění je typické, že zasáhne vždy jenom určitou část střeva, jiné úseky mohou být zcela zdravé. Zánět postihuje celou šířku stěny, proto hrozí jizvení a zúžení průchodu, popřípadě neprůchodnost střeva. Příznaky Crohnovy choroby jsou závislé na místě a rozsahu zánětu.
Nemoc se může projevit jako akutní stav připomínající zánět slepého střeva nebo poškození tenkého, popřípadě tlustého střeva. Při postižení velké části tenkého střeva pacient hubne, trpí podvýživou. Ke stanovení diagnózy je nutná endoskopie - vnitřní vyšetření střeva ohebným přístrojem zaváděným přes žaludek či konečník.
Crohnova choroba je považována za civilizační onemocnění, které postihuje pacienta celoživotně. Střídá se období klidového stavu, kdy nejsou přítomny žádné známky zánětu, s obdobími opětných vzplanutí.
Crohnova choroba patří mezi autoimunitní onemocnění, která jsou důsledkem abnormální imunitní reakce na vnitřní antigeny. Příčiny onemocnění nejsou zcela objasněny, ale je zřejmé, že jde o kombinaci faktorů vnitřních (genetických a hormonálních) a vnějších (hlavně infekcí, UV záření, chemikálií).
Existují dvě teorie vzniku Crohnovy choroby. První z nich předpokládá autoimunitní reakci s antigenem lokalizovaným ve sliznici tlustého střeva. Šlo by tedy o pravou autoimunitní reakci, obvyklou u klasických autoimunitních chorob.
Podle druhé teorie může být střevní sliznice poškozena v důsledku nepřiměřené reakce buněk odpovědných za imunitu ve sliznici střeva.
Sled patologických procesů při vzniku Crohnovy choroby lze rozdělit na několik na sebe navazujících fází, jejichž výsledkem je chronický zánět střeva. Po porušení obranné bariéry střeva proniká antigenní materiál ze střeva k buňkám odpovědným za imunitu. Klíčovým mechanismem vzniku chronického zánětu je odlišná regulace slizniční imunity, zprostředkovaná základními regulátory imunitního systému - cytokiny, které jsou produkovány lymfocyty T.
V rozvoji Crohnovy choroby hrají podstatnou roli lymfocyty TH1, jejich produkt interferon gama, aktivované makrofágy a zčásti i cytotoxické lymfocyty T. Aktivované buňky produkují leukotrieny, které zvyšují propustnost kapilár, rozšiřují je a vyvolávají sekreci hlenu i elektrolytů ve střevě, zánět střevní stěny a vznik nekrotických ložisek ve střevní sliznici.
Léčba Crohnovy choroby závisí na tom, zda je onemocnění v klidu, nebo v akutním stavu. Konzervativní postup spočívá v podávání aminosalicylátů - léků ovlivňujících zánět sliznice střeva. Jde o udržovací léčbu, která má především zamezit novým vzplanutím onemocnění po zklidnění zánětu.
U pacientů s vysokou aktivitou onemocnění se podávají kortikoidy, hormony kůry nadledvin. Mají výrazný protizánětlivý a imunosupresivní účinek, ale i množství nežádoucích účinků, jako například osteoporózu, vysoký krevní tlak, cukrovku, přírůstek hmotnosti, vznik žaludečních vředů. Při selhání konzervativní léčby, a zejména u nemocných v akutním stavu se doporučuje operace. Odstraní se úseky střeva, které zánět těžce poškodil.
Tenkohlavec v roli pomocníků
Úvaha o použití parazitů proti projevům autoimunních onemocnění není nová. Na zvířecích modelech se testoval vliv infekcí různými parazity kupříkladu na cukrovku prvního typu, postihující mladé jedince, na astma, revmatoidní artritidu a experimentální autoimunní zánět mozku.
Všechny pokusy vycházely ze základního postulátu dnešní imunologie. O výsledku imunitní odpovědi rozhoduje poměr mezi uplatněním dvou antagonistických mechanismů. Při autoimunitních onemocněních hrají podstatnou roli lymfocyty TH1, jejich produkt interferon gama, aktivované makrofágy a zčásti také cytotoxické lymfocyty T.
Ovšem při infekci některými parazity je obranný mechanismus založen na lymfocytech TH2, B a jejich produktech (protilátkách) a někdy také na obranných buňkách zvaných eozinofily a mastocyty.
V případě léčby autoimunních onemocnění tedy jde o cílené potlačení imunitní reakce lymfocytu TH1 pomocí lymfocytu TH2, jehož odpověď vyvolá přítomnost cizopasníků. Výsledky studií provedených na laboratorních zvířatech zatím dávají naději, že by se autoimunitní onemocnění pomocí parazitů léčit dala.
Američtí lékaři z University of Iowa a Massachusetts General Hospital v Bostonu přeskočili etapu experimentů na zvířatech a nabídli pacientům s Crohnovou chorobou „terapeutickou hlístici“ v podobě infekčních vajíček. Hledali parazita málo patogenního, který se snadno aplikuje a zaručeně vyvolá infekci. (Dosud se předpokládalo, že na člověka se z tenkohlavců může přenést pouze Trichuris vulpis z psovitých šelem.) Rovněž šlo o to, aby se parazit v lidském střevě nemnožil a aby se jeho vajíčka snadno uchovávala.
První pokusy ovlivnit průběh Crohnovy choroby prasečím tenkohlavcem se uskutečnily již v roce 2003 a zdravotní stav všech čtyř pacientů se zlepšil. Druhá studie zahrnovala 29 pacientů s vysokou aktivitou onemocnění, kteří po celý rok dobrovolně každé tři týdny spolykali 2500 infekčních vajíček. Zdravotní stav téměř 80 procent těchto pacientů se zlepšil, aniž se objevily vedlejší účinky. Zdá se tedy, že aplikace vajíček tenkohlavce prasečího je vhodnou alternativou.
Samozřejmě existují i její odpůrci, kteří upozorňují na řadu nebezpečí při použití infekčních stadií parazitů. Objevily se také informace o infekcích způsobených léčbou Crohnovy choroby.
Uplatní se parazit v prevenci? Použití cizopasníků při léčbě autoimunních onemocnění se jeví jako perspektivní, ale nastoluje řadu dalších otázek. Například zda bude možné uplatnit léčbu parazity při všech autoimunních onemocněních? Bude možné použít parazity také pro prevenci autoimunních onemocnění a bude pak vajíčka tenkohlavců předepisovat lékař?
Nebo se podaří izolovat a syntetizovat účinné „měniče“ imunity přímo z parazitů? Ať to dopadne, jak chce, věřím, že díky novým poznatkům přestanou paraziti většinu lidí zneklidňovat.
***
Cizopasník jako lék
Američtí vědci otevřeli novou možnost léčby tzv. Crohnovy choroby, při které dochází k zánětu střev a k podvýživě. V Česku je zaznamenáno 200 až 300 nových pacientů ročně.
Vývojový cyklus tenkohlavce prasečího
larva proniká do stěny tlustého střeva uvolněná larva se předním koncem zavrtá do stěny tlustého střeva neinfekční vajíčko v čerstvém trusu infekční vajíčko s larvou
Pacienti celý rok každé tři týdny spolykali 2500 infekčních vajíček tenkohlavce
O autorovi| BŘETISLAV KOUDELA, Autor působí v Parazitologickém ústavu AV ČR v Českých Budějovicích a je rovněž přednostou Ústavu parazitologie na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně. Článek byl převzat z listopadového čísla časopisu Vesmír, které vyšlo minulý týden. Text zkrátila a mezititulky doplnila redakce LN.
