Kdo čekal, že parlamentní debata nad programovým prohlášením vlády bude opoziční exhibicí, galapředstavením hlavně nejsilnější strany v zemi, zaplakal. Místo úderné a nápadité kritiky jen fůry stokrát vymlácené slámy. Není divu, že zpravodajové považovali za nejzajímavější oživení téhle procedury záchvat smíchu ministra Bárty.
Z projevů dvou předáků ucházejících se o pozici v čele ČSSD se dalo usuzovat na závod o to, kdo bude suchopárnější a neoriginálnější. Jak Bohuslav Sobotka, tak Michal Hašek dávali najevo, že nová ČSSD se zdrží paušální, kolotočářské kritiky, a jak říká expředseda, slovní pyrotechniky. Jenže i bez pyrotechniky mohli být řečníci vtipnější a konkrétnější, vždyť je na čem koalici nachytat, programové prohlášení je rozsáhlé a spěšně redigované. Takhle socialisté zbytečně přicházejí o iniciativu a statutární místopředseda to dohání inzercí v novinách. (Děkujeme.)
Z řečníků ČSSD byl opět nejvýraznější bývalý premiér Jiří Paroubek. Ten svůj projev pojal jako pokračování předvolební rétoriky a zaujal. Třeba tím, že jako muž proslulý nedodržováním dohod se dovolával zásady římského práva pacta sunt servanda. Nebo jak si volební porážku vyložil po svém a patrně si řekl, když to pomohlo jiným, proč ne mně. A tak v pondělí věštil, že je to právě nová vládní koalice, kdo přivede stát na pokraj bankrotu, podobně jako v Řecku.
Bývalý šéf je nepopiratelně lepší řečník než kdokoli z jeho předpokládaných nástupců. Na Paroubkově vystoupení byl zajímavý i jeho disentní tón, jímž dával najevo, že se neztotožňuje s politikou současného vedení a nenechá se umlčet. Což může být pohříchu jediná věc hodná pozoru na nynější ČSSD.
