Česká strana sociálně demokratická chce Jiřího Paroubka upálit na hranici. Nebo aspoň pořádně rožnit. Za prohrané volby, za uniklá korýtka. Situaci nepomohl ani kongres ODS, na kterém se strana hodila do gala, osprchovala, vydezinfikovala a do podzimu už nemusí dělat téměř nic. Vyslala signál svým členům i voličům, že je očištěnou stranou, kmotry a Dalíky neznající. Volbou první místopředsedkyně ukázala, že nevadí staré tváře, ale politika by se měla dělat čistě. To vše vybudilo nejen členskou základnu ČSSD ke snaze o zjednání rychlé nápravy také v hlavní centrále sociální demokracie.
Hlavní viník už je na světě. Je to přece Jiří Paroubek, vždyť stranu vedl. Jeho styl řízení byl brutální, arogantní, taky se nechoval hezky k novinářům, takže je jasné, že tímto se to muselo celé prohrát. Nemůžu si pomoci, ale tento způsob házení viny na Jiřího Paroubka zdá se mi poněkud nešťastný.
Členská základna ČSSD se rozdělila na dvě poloviny. Jedna volá po klidu před volbami do Senátu a komunálu. Druhá, radikální bojuje za co nejrychlejší sjezd a okamžité očištění strany způsobem, jakým to zdánlivě udělala ODS.
Nevídaná jednota. Jen do voleb Ano, Jiří Paroubek udělal spoustu malých chyb, které se v závěru nakupily a postavily proti němu. Kladl přílišný důraz na vlastní osobu. Rozhodovací moc nad financováním kampaně přešla naprosto do rukou Jaroslava Tvrdíka. Věděl, že sází vše na jednu kartu. Musel a chtěl do toho jít naplno. Do poslední chvíle to neslo značný efekt.
Troufám si říci, že strana nikdy nepůsobila tak jednotně jako před těmito volbami. Dost mě tedy překvapují nynější hlasy vystupující kriticky na adresu Jiřího Paroubka. Všichni s ním do poslední chvíle táhli za jeden provaz. Opájeli se vidinou sladkého vítězství. Pro neznalé stranických struktur zdůrazňuji, že Česká strana sociálně demokratická má několik schvalovacích struktur, od delegátů sjezdu, kteří rozhodují o vedení strany nebo o podobě stanov, přes předsednictvo, tj. nejvýznamnější členy z krajů, Ústřední výkonný výbor (širší vedení strany) až po grémium, které se schází alespoň jedenkrát týdně.
Strana tentokrát smrdí od ocasu Celé vedení mělo několik let na to, aby omladilo členskou základnu, modernizovalo stranu, přilákalo do politiky více žen a vypořádalo se s černými dušemi v některých krajích.
Je u dlouholetých členů trapné, u novějších neznalost věci, když shazují vinu za neúspěšné volby na jednoho člověka. Jiří Paroubek se o modernizaci snažil, vím to, protože jsem ho do krajů téměř dva a půl roku doprovázela a mnohých konferencí se účastnila. Na sjezdu pak všechny navrhované změny vyšly vniveč. Jak říkal ruský premiér Černomyrdin, chtěli jsme to nejlepší a dopadlo to jako vždycky.
Zatuchlá členská základna viděla v modernizaci a změně stanov nebezpečí – nebezpečí pro vlastní postavení v malých místních organizacích, protože právě do nich se musí noví, mladí, nadějní lidé přijímat, právě tam musí dostat podporu pro další růst ve straně.
Nejde o dinosaury, jak se nám snaží nové strany a média vnutit. Nejde o grilování a popravu starých tváří, naopak, ty jsou pro mladé lidi v politice důležité, právě od nich se tu opravdovou politiku učí. Smrad jde tentokrát ne od hlavy, ale od ocasu stranické členské základny. A pokud se ta nezmění, pokud nezmění svoji málo odvážnou až pasivní mentalitu, neuspějeme už nikdy.
O autorovi| KVĚTA KOČOVÁ, bývalá tisková mluvčí ČSSD
