Novelu zákona o veřejných zakázkách, která znemožnila společnostem s akciemi na doručitele účastnit se soutěže o veřejné zakázky, lze označit za legislativní paskvil roku. Hrůzostrašný zákon odhlasovali těsně před květnovými volbami poslanci ze všech stran tehdy přítomných ve sněmovně.
Cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly. V tomto případě to platí na sto procent. Jakkoli je pochopitelná snaha přistřihnout křídla neprůhledným firmám, sebrat právo účastnit se veřejných soutěží také akciovým společnostem se zaknihovanými akciemi je dílo diletanta. Postiženy totiž byly i subjekty, s jejichž akciemi se obchoduje. Lze přitom těžko najít průhlednější podnik, než je společnost kotovaná na burze. Paradoxně společnost s akciemi na jméno, kterou vlastní firma s prapodivným názvem a sídlem kdesi v Karibském moři, tato novela z veřejných soutěží nevyřazuje. Páteční rozhodnutí poslanců opravit zfušovaný zákon je rozhodně správný krok.
Nejlepší zbraní v boji proti korupci je ale informační otevřenost.
Vzorem může být přístup radnic v Semilech nebo Žatci, které na webu zveřejňují všechny detaily týkající se veřejných soutěží včetně způsobu výběru vítěze. Problém není v tom, jaké firmy se do soutěží hlásí, ale v něčem jiném: Základem úspěchu je sledovat, kdo a jakou formou rozhoduje o vítězi tendru.
