ÓSAKA Je to v pytli, nemůžu běhat - pravil Tomáš Dvořák ve vestibulu hotelu Rihga Grand. Bolavá pata, která jej trápí od červnového desetiboje v Kladně, vyřkla definitivní stop, trojnásobný mistr světa tak přijde o svůj osmý šampionát.
Rozhodnutí padlo po včerejším vyšetření ultrazvukem. „Bohužel se ukázalo, že hematom, který způsobuje bolest, se ještě zvětšil, už má něco přes tři centimetry. V posilovně odhazuju činky málem až ze stadionu, ale nerozběhnu se, ukázal to už pondělní pokus o trénink. Teď se s tím smiřuju,“ pronesl někdejší šampion tichým hlasem.
Před týdnem lékaři píchli do bolavého místa injekci diprosofu. „Tomáš čtyři dny jen ležel. Čekal jsem, že se to bude vstřebávat a do závodu se podaří situaci upravit ve prospěch jeho startu. Bohužel se to nepodařilo, hojení potrvá nejméně šest týdnů,“ doplnil reprezentační lékař Petr Sikora.
V Praze se Dvořák rozhodoval, zda vůbec má cenu do Japonska cestovat. „Nakonec jsem dal na šéftrenéra Vaška Fišera a další, kteří říkali, že řadě lidí diprosof zabral a že by byla škoda toho nevyužít. Třeba Tomáš Janků při podobném zranění přestal cítit bolest po třech dnech. Jenže já mezi takové šťastlivce nepatřím. Vědět jsem to samozřejmě nemohl, ale teď jsem naštvaný, utekla mi spousta práce v rodině i s mladými svěřenci na Dukle,“ mrzí slavného atleta a nyní i trenéra.
Na jaře v Götzisu pro zdravotní potíže ze závodu odstoupil, v Kladně splnil limit jen přes bolest, nynější, třetí pokus zmařila pata. Nebere to jako jistý signál?
„Ale já měl i sezonu, kdy jsem absolvoval jediný desetiboj.
Kdybych to měl brát podle podobných signálů, tak už nesportuju dvacet let,“ usmál se. „Teď už jsem hlavně trenér, moje sportování je takový přívažek,“ dodal.
V hotelu včera potkal Andreje Kravčenka z Běloruska, objev sezony, nečekaného vítěze mítinku v Götzisu. „Když jsem řekl, že nezávodím, ptal se, jestli bych ho v pátek a v sobotu mohl koučovat -jeho trenér totiž ulehl s nějakým problémem. Řekl jsem, že klidně, ale třeba se trenér uzdraví...“
Možná spolupráce s Kravčenkem se vyvíjí už delší čas. „Chce k nám přijet na soustředění, proč ne?“ roztáhl Dvořák ruce a na zmínku, že Kravčenko bude v Česku určitě hledat recept, jak porazit Romana Šebrleho, se jen usmál. „To by přece měl být cíl každého desetibojaře!“
Končit atletickou kariéru bývalý světový rekordman nehodlá. „Samozřejmě myslím na olympiádu v Pekingu. Sportuju hlavně proto, abych namotivoval ty svoje mladé démony na Dukle,“ vysvětlil.
Ve svých závodních plánech se však pětatřicetiletá legenda ubírá ještě dál. „Budu tady držet palce Romanovi. Když vyhraje, budeme moci jet za dva roky do Berlína čtyři (obhájce má jistou účast na MS mimo kvótu tří limitářů - pozn.). To by bylo něco,“ zasnil se.
Nyní bude chodit na závody a povzbuzovat, případně radit českým atletům. Podnikne nějaké výlety do Ósaky a okolí? „Sotva pajdám, takže můžu jen tam, kde mě vyplivne metro.“
Na olympiádě v Aténách, kde musel kvůli zranění odstoupit hned po úvodním sprintu, se v internetových diskusích setkal s nařčeními, že jel do Řecka na výlet. Nečeká podobná obvinění nyní?
„To neberu, na výlet jsem sem nejel. Důležité je, jak to vnímám já.“
O autorovi| JIŘÍ JAKOUBEK (od zpravodaje LN v Japonsku)
