Topolánkův kabinet padl. Jenže česká vláda je mizerná už déle než jednu dekádu
Pětkrát jsme už prožili divadlo spojené s pokusem o svržení vlády. Že se tak stalo v jednom funkčním období, je špatnou vizitkou pro vládu i opozici. Velkohubé řečnění a tyátr kolem činí z pokusu o pád vlády spektakulární událost. Ve skutečnosti by přitom mělo jít o střízlivý, spíše technický krok.
Ale úmorná je i debata, jež tyto pokusy provází v médiích. Není pochyb, že pád vlády je mediální událostí. Přináší osobní selhání i osobní vítězství. Zájem médií vede k tomu, že politici víc než na technické provedení hledí na „umělecký dojem“. Jenže parlamentní politika není krasobruslení.
Přeběhlictví není nemravné Měli bychom především nazývat věci pravými jmény. Vláda v demokratickém systému nepadá proto, že vládne špatně, ani proto, že nemá podporu veřejnosti. Nikoliv, opozice vládu svrhne v momentě, kdy k tomu má dost sil a kdy je to pro ni způsob, jak by se sama mohla dostat k moci.
To jsou jasné a legitimní důvody. Věřme spíše politikům, kteří usilují o moc než o cokoliv jiného. Tak totiž politika funguje.
Zaštiťovat se v debatě o osudu vlády veřejností je populistické. Vláda mezi řádnými volbami nepotřebuje důvěru voličů. Tu už jednou dostala, a má ji právě proto na čtyři roky dopředu, aby mohla dělat nepopulární kroky. Je tedy irelevantní, jestli jakési průzkumy nebo minulé volby do Senátu či do krajů ukázaly nedůvěru vládě.
I kdyby to tak bylo, může to být jen potvrzení, že vládne dobře.
V tom je rozdíl mezi voliči a poslanci: voliče strany potřebují jen při volbách, ale poslance permanentně. Stejně tak je nesmyslné mluvit o kvalitě vládnutí.
To je subjektivní kategorie.
Bylo by nenormální, kdyby si opozice myslela, nebo dokonce nahlas říkala, že vláda vládne dobře. To už by pak ani nemusela chodit do dalších voleb. V nich vystaví účet voliči. Politika nemá mechanismus, jak odvolat špatnou vládu, ale má logicky a správně mechanismus, jak odvolat vládu slabou.
Do debaty o osudu vlády nepatří téma „odpovědnost“. Může být stejně neodpovědné vládu odvolat jako ji nechat dál vládnout. Tenhle argument lze použít z obou stran, proto by se neměl používat vůbec. Stejně tak vzývání jakési nejasné „stability“. Stability se nelze dovolávat: tu buď máte, nebo nemáte.
Je nestoudné, mluví-li o odpovědnosti takzvaní přeběhlíci. Voliči nepotřebují ve sněmovně poslance odpovědné, ostatně bylo by velmi těžké tuto vlastnost nějak definovat a kvantifikovat. Poslanci jsou odpovědní výhradně voličům, a to mohou být jen tehdy, bude-li jejich chování čitelné a srozumitelné. Samo přeběhlictví není nemravné, byť v principu jde samozřejmě v demokracii o jistý druh defektu. Ale tak jako se rozpadají manželství či pracovní vztahy, může dojít ke kolizi mezi poslancem a jeho stranou. Ale i v tomto případě by další jednání takového poslance mělo být jasné a pochopitelné. Je naprosto skandální, že už poněkolikáté nevíme do poslední chvíle, jak budou přeběhlíci hlasovat. Nejde jen o nedůvěru vládě, ale o jakékoliv důležité hlasování. Za slova o „uvažování“ a „přemýšlení“ do poslední chvíle by jim měly upadnout pusy. Je nad slunce jasné, že se svými hlasy kuloárně kupčí. „Jeden Tlustý“, „jedna Zubová“ a tak dále nechť jsou odteď jednotkami politické nemravnosti.
Je legrační, jak politici, ale i mnozí komentátoři mění slovník, když mluví o tomtéž kroku v jiných souvislostech. Za vlády ČSSD mnozí psali o potřebě vyslovit vládě nedůvěru a vyzývali k jejímu pádu, teď naopak vyzývají ke státotvornosti či již zmíněné odpovědnosti. A naopak.
Ukazuje to hlavní problém tvorby zákonů, které kodifikují tak jednoduché a technické kroky, jako je právě odvolání vlády, ale i například vyvolání předčasných voleb. Mělo by jít o témata bez jakéhokoliv ideologického nánosu. Jenže se o nich vždy debatuje v konkrétních politických souvislostech a vždy na ně jednotliví politici hledí ze zaujatých pozic.
Dlouhodobě víme a teď jsme si znovu ověřili, že tyto mechanismy u nás nefungují a že by bylo dobré je změnit. Stejně jako volební zákon. Výsledkem toho všeho je víc než dekáda slabého a mizerného vládnutí. Nikde v dohledu nejsou politici schopní překročit své stíny, tak se z toho asi nevyhrabeme nikdy.
***
Do debaty o osudu vlády nepatří téma „odpovědnost“. Může být stejně neodpovědné vládu odvolat jako ji nechat dál vládnout.
O autorovi| Miloš Čermák, e-mail: cermak@extra.cz novinář
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
