Dvojalbum připomíná setkání se starými známými. Jeho výběr podřídil producent Petr Ostrouchov základnímu záměru: ukázat to nejlepší, co se v archivu nahrávek Pavla Bobka uchovalo (s výjimkou několika písní, u nichž v minulosti nebyla autorizovaná práva). Většinou tu nejde o překvapení, ale o jistotu. Originální nahrávky písní, které se hrají od počátku sedmdesátých let minulého století (Oh, Ruby, nechtěj mi lásku brát, Houston, Nedělní ráno, Pojď stoupat jak dým, Má dívka „N“, Veď mě dál, cesto má, Lásko, mně ubývá sil, Nádherná krásko jsou ty nejzavedenější) vlastně nepřetržitě, prošly novým remasteringem, pořízeným, jak Ostrouchov připomíná, z původních pásů.
Mezi těmi „nejobehranějšími“ se v menší míře uplatňují i písničky méně frekventované - například živá nahrávka z recitálu Pavla Bobka a Miroslava Horníčka Dva muži někde nebo Starý sedlář z pantonského alba Zkus se životu dál smát či třeba traditional Venezuela z alba Veď mě dál, cesto má.
Na prvním CD jsou zařazeny písně, z velké části Bobkovy hity, z let 1970 až 1981, druhé nabízí výběr od osmdesátých let po dnešek. Zatímco v raných nahrávkách jsme u Pavla Bobka oceňovali, že do našich krajně omezených hudebních luhů přinesl české verze skladeb, jejichž originály jsme běžně neměli možnost slyšet, v pozdějších, až na malé výjimky (písně Petra Spáleného či Karla Zicha) rovněž převzatých titulech, už srovnání možné bylo. Bobek přinesl do zdejší populární scény velká jména především ze zámoří. Jeho repertoár se postupně rozšířil o další žánry, o jiné polohy. Kromě rokenrolu, folku i country zvládal swing, zpíval traditionaly, můžeme si v jeho podání poslechnout i lidovku (Tam v dálce, tam v horách).
Zrál jako víno „Jestliže převzatý Hollyho styl kdysi ovládal Bobka, píše v bookletu Jiří Černý, „postupem času Bobek sám začal přetvářet písničky nejrůznější provenience k obrazu svému. Tak dlouho jsme s kolegy novináři hledali okolo sebe nějakého českého Charlese Aznavoura, až tu konečně byl, nikoli zčista jasna, zato definitivně.“ Je pravda, že ve výrazu Pavel Bobek zrál s léty jako víno. Ne všechny jeho novější písně jsou tak výrazné jako někdejší slavné tituly. To, co si zachoval i po sedmdesátce, je však zřejmé: umí vyprávět příběhy a přísně si hlídá, co vypráví, má zajímavou barvu hlasu, je přesvědčivý a má vybraný vkus při volbě eventuálního partnera pro dueta.
HODNOCENÍ LN ***** Pavel Bobek Antologie
Supraphon Music 2007 Výběr, sestava, producent: Petr Ostrouchov Čas 75:36 a 71:05
