PAVEL BOBEK

Bylo mi osm a na naší zahradě zrovna pózuju bratrovi Václavovi, který mě pyšně fotil naší skvělou zrcadlovkou Rolleiflex. 8. května 1945, den před příchodem ,Rudé armády osvoboditelky‘, jsme pod Vypichem sledovali nekonečný proud vojáků wehrmachtu, táhnoucích na Západ do amerického zajetí. Zbavovali se každého zbytečného deka a jeden z nich nám hodil k nohám ten aparát. Od máti jsme dostali kázání, že by přístroj mohl třeba vybuchnout, my si jej však celý šťastní nechali a ještě dlouho nám sloužil,“ vzpomíná Pavel Bobek, který po absolvování architektury nastoupil do Sdružení velkovýkrmen, avšak později vyměnil rýsovací prkno za mikrofon.