Pronásledování pedofilů v Británii se zcela právem připodobňuje honům na čarodějnice, které vrcholily v raném novověku. První upalování čarodějnic totiž neměla pod kontrolou inkvizice, ale rozvášněný dav.
Ten nejednou vzal šatlavu šturmem a domnělé čarodějnice upálil bez soudních cavyků ve zrychleném řízení. Když pozoruji lynčování, podezírám svět, že oproti devatenáctému století jdeme vpřed jen technicky, ale kulturně a civilizačně se jedná spíš o regres, návrat pomalu o tisíc let zpět.
Že moderní svět degeneruje, dokládají i zmatky okolo sexu.
Všimněte si dvou protichůdných procesů. Na jedné straně prý bují sexuální revoluce. Nevím, mám pocit, že pokud to dnes vůbec ještě nějaká revoluce je, tak už dost zastaralá a ideově vyčpělá. Ale budiž. Na druhé straně se nám rozvíjí sexuální pruderie – však zvláštního druhu. Sexuální pruderie je totiž obvykle spojována s církevní morálkou.
Pokračování na straně 10
Pedofilie je prý dovolená od...
Dokončení ze strany 1
Ta dnešní, novodobá sexuální pruderie je areligiózní. Neodvozuje se od víry, ale od zneužívaných dětí – právě tak, jak to vidíme i v Británii.
Tam podobné případy, jako je u nás kuřimská kauza či případ pedofilních vedoucích sdružení Malého prince, rozviřují temné nálady a mění se v živelnou domobranu. Ta samá generace, která táhla vpřed sexuální revoluci, je dnes tahounem lynčovacích výprav. Ano, ti samí lidé, kteří nemají problém souložit v telefonní budce v pravé poledne, mají problém namazat malému dítěti zanícené přirození, a to nejen na veřejnosti, ale i doma. Nebo se bojí nechat běhat malé dítě nahé bez plavek na koupališti. Všimněte si – jako by se vytratil zdravý rozum v oblasti sexu.
Spravedlivý trest? Ale kdeže!
Již v antice docházelo k tomu, že vládce sebral svým podřízeným právo na hrdelní trest. Například Římané sebrali Židům ius gladii – právo meče, právo popravovat. Proto když se Židům nelíbilo, že Ježíš se považuje za Božího syna, museli to holt navlíknout před Pilátem jako politické spiknutí a obvinit ho, že se považuje za židovského krále. Pak byl Ježíš konečně popravitelný. Toto myšlení římského práva nám dodnes zůstalo v trestním zákoníku. Jestliže někdo spáchá trestný čin, proviňuje se proti státu. Ten s ním pak vede trestní řízení a poškozený občan je jen svědek – nemá právo ani možnost jednání ovlivnit. Je dobré, aby stát bral občanům právo spravedlivé odplaty? Já myslím, že ano, protože zranění lidé neznají při mstě míru a nejsou schopni „spravedlivě odplatit“ – jdou do extrému.
Jenže spravedlivý trest není dnes schopna zaručit ani kolozubá státní mašinérie. Stačí připomenout tu maškarádu, jakou nám soudy a právníci předvedli v případu Kulínského. Kolik jiných mužů bručí v českých věznicích za mnohem menší prohřešky? A to vůbec nemluvím o absurdním kontrastu mezi bídou lidí v léčebnách dlouhodobě nemocných a relativním luxusem ve věznicích. Položte si otázku: Proč máte za pár let umírat v nehumánních podmínkách, když zločinci si budou tou dobou užívat fitcenter a jiného sportovního vyžití?
Ve spravedlnost věří jen hlupák Ano, je pravda, že pravděpodobnost napadení dítěte pedofilem je tisíckrát menší než pravděpodobnost autohavárie, ale nemáme tisíce oblastí, kde stát na své občany kašle? Koneckonců i v té dopravě. Kdo jiný než poslanci je schopný schválit zákon, kde policie musí piráty silnic před měřením napřed laskavě upozornit? To už mohou chytří poslanci rovnou zaručit pedofilům, že policie napřed laskavě upozorní i je. Zřetelně dopravními značkami odliší úseky: „Pedofilie dovolena“ a „Pedofilie zakázána“. Stejně tak ochrana majetku se vrací do dob tisíc let starých, kdy světu vládli loupežníci.
Zkuste dneska mít chatku nebo auto. To můžete před ni rovnou dát dopravní značky: „Vykradení dovoleno od 20.00 do 6.00“, ale „Pozor, za deště kluzká podlaha“. Policie pokrčí jen rameny, a pokud si uděláte svépomocí na lupiče past, tak vás zavřou za „nepřiměřenou obranu“.
Tento laxní přístup státu k obětem trestných činů a všemožná ochrana zločinců jsou výsměchem hodnotám, na kterých donedávna stála naše civilizace. Občané vidí, že jen hlupák věří v nějakou státem zaručenou spravedlnost. Došlo jim, že pokud jsou nepotrestatelní zločinci, tak jsou beztrestní i oni, když berou spravedlnost do svých rukou. Proto též v Británii – kolébce demokracie – si „slušní“ občané dokážou lynčování před sebou ospravedlnit: „Stát je jim na dvě věci. Pokud si to s pedofily nevyřídí sami ručně, tak místo spravedlnosti uslyší – jako vždy – jen plky o nezadatelných lidských právech.“
Tímto nechci říci, že je správné lynčovat pedofily. Chci jen upozornit, že nejen z reklamy, ale i z moderního demokratického státu zbyla už jen „navoněná mrtvola“. Jestliže ten už není schopen své občany účinně ochránit, pak se opravdu vracíme o pár století zpět.
O autorovi| Jeroným Klimeš, Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce klinický psycholog
