Čínští komunisté nejsou s to najít lék na zklidnění rozbouřeného veřejného mínění v západním světě. Zuří kvůli protestům doprovázejícím olympijskou pochodeň, ale jejich propaganda netuší, jak funguje krizová komunikace v demokratickém světě.
Místo aby Čína udělala vstřícné gesto a oznámila, že třeba propustí pár politických vězňů nebo bude s tibetským exilem trpělivě vyjednávat, vyhlašuje do světa, že překazila plány ujgurských separatistů, kteří prý chtěli unášet olympioniky. I kdyby to byla pravda, vypadá tato zpráva čínského ministerstva státní bezpečnosti především jako pokus odvést pozornost od Tibetu.
Zakrývání problému hledáním vnitřního nepřítele je propagandistický mechanismus vlastní totalitním režimům, ale může fungovat jen směrem k vlastnímu obyvatelstvu. Nikdy ne na veřejné mínění v cizině. A zvlášť ne směrem k demokratickým zemím, kde jsou svobodná média.
Dokonce i Adolf Hitler před berlínskou olympiádou v roce 1936 s ohledem na zahraniční veřejné mínění pochopil, že nebylo rozumné vyloučit Helene Mayerovou z německého šermířského svazu jenom proto, že její otec byl Žid. Co by asi dnes Pekingu poradil lstivý válečník Sun-c’?
