Morrissey, anglická hudební modla, musí v rozhovorech vytrvale odrážet dotěrné dotazy na znovuobnovení jeho původní kapely The Smiths: „Radši sním vlastní varlata, než dát dohromady Smiths. A to si vemte, že jsem vegetarián.“ Kytarista Johnny Marr, ačkoliv je zaměstnán vlastními projekty, to ještě vloni viděl podobně, i když přece trochu jinak: „Dávám tomu tak deset patnáct let a nějaké nevšední důvody. Teď má Morrissey spoustu práce, já mám spoustu práce. Tak to vidím já.“ Patnáct let? Fanoušci The Smith počkají, a ještě rádi.
I když by Police patrně nemuseli, nakonec neodolali: Sting je obnovil vloni v důsledku 30. výročí vzniku kapely a trojice odehrála velice úspěšné turné. Pokračování však Sting popřel: „Nebude nová deska a nebude ani žádné velké turné. Už jsme to jednou udělali, a tím to pro Police skončilo.“
Iggy Pop po dekádách své sólové kariéry oslovil zbylé členy The Stooges kvůli spolupráci na jeho desce Skull Ring (2003), a ze setkání nakonec vzešlo mnohem víc. První řadová deska od roku 1973 vyšla vloni a coby těleso Iggy Pop and the Stooges brázdí i koncertní pódia. V „novém“ názvu tedy šikovně propojili dvě proslulé značky podle vzoru „když neznáš jedno, budeš znát aspoň to druhé“.
To, když se v roce 2005 znovu setkal anglický boyband Take That, pátý původní člen Robbie Williams pozvánku nedostal. Zřejmě by o ni ale ani nestál – jeho úspěch totiž předčil sólové pokusy všech kolegů dohromady.
Jsou ale i daleko úspěšnější hudebníci, kteří stín kapely překročili s elegancí a jistotou. Eric Clapton hrál v 60. letech s kapelami The Yardbirds a také Cream. Trojice se rozešla v roce 1968, ale dala se dohromady znovu při uvádění do Rock’n’rollové síně slávy v roce 1993.
Ani Nick Cave nemusí křísit The Birthday Party (1977–1983), sólová kariéra s Bad Seeds a aktuálně s Grindermanem mu stačí. Čas od času se sice objeví opožděná nahrávka, návrat se ale nechystá.
Jako pes bez nohy Zatímco u některých rockových skupin je jejich znovuspojení už těžko představitelné, u jiných je zas těžko představitelné, že by fungovali v jiné než původní sestavě. U2 bez Bona a Vox na sólové dráze zpívajícího kazatele? Robert Smith Band na jedné straně a The Cure s nějakým zbloudilým zpěvákem na straně druhé?
Existují i skupiny, pro které je základní sestava „svatá“. Když z R. E. M. odešel bubeník Bill Berry, rozhodl se zbytek kapely pokračovat ve třech. „Jsme trochu jako pes bez nohy, ale to není smrtelná nemoc,“ nechal se slyšet zpěvák Michael Stipe.
Ne vždy však za rozpady a znovushledáním stojí měnící se vztahy mezi členy kapely. Je téměř jisté, že si již mnozí šikovní manažeři spočítali, že finanční výnos ze skupiny je větší, když se s velkou slávou rozpadne a pak se zas s ještě větší slávou sejde, než když „nezlobí“, pilně pracuje, objíždí stálé stejná místa a vydává desky s písněmi, které znějí až podezřele podobně jejich největším hitům.
To „nejlepší“, co může potkat kapelu, o niž zájem opadá, je ale smrt některého z jejích členů. Showbyznys zkrátka stojí na cynismu.
