Vminulém týdnu se toho napsalo a napovídalo a naukazovalo tolik o jednadvacátém srpnu 1968, že je mi až trapno se k tématu vracet. Budiž mi omluvou, že připomenu jeden jev oněch historických událostí, o kterém se v minulém týdnu psalo, povídalo a ukazovalo málo, pokud vůbec. Byla to doba mimo jiné báchorek a bájí, některých veselých, jiných v pochmurném ladění. Pověsti, fámy, to tenkrát letělo.
Začnu těmi pochmurnými. Kolovaly seznamy osob odsouzených k smrti. Vybavuju si v paměti vážnou tvář přítele a kolegy J. J., kterého jsem potkal před kavárnou Hlavovka na náměstí Míru. Vyprávěl o seznamu třiceti jmen mužů a žen, kteří budou popraveni.
„Je to jen začátek,“ říkal mi. Zatvářil jsem se všelijak. „Moc se neškleb,“ dodal. „Jsi tam taky.“
S touto fámou souvisí pikantní aférka Vladimíra Železného z doby, kdy byl ještě v čele TV Nova a ukázalo se, že ve svém americkém životopise figuruje jako studentský vůdce, odsouzený v roce 1968 k smrti. Posměváčkové se tím tvrzením hodně bavili a Železný musel vysvětlovat, že se ten nesmysl do životopisu dostal opravdu bůhví jak.
Se seznamy odsouzených k smrti souvisí fáma o černých volhách projíždějících Prahou. Jejich posádky zatýkají. Je dobře bydlet jinde než doma. Ulice jsou anonymní, lidé sundali cedule, jenže černé volhy řídí domácí vlastizrádci, kolaboranti. Takto byly pozatýkány už desítky lidí. Kdo? To přesně zvěstovatel nevěděl.
Na jednu hezkou fámu, tentokrát z okruhu fám veselých, mě upozornil čtenář Neviditelného psa, pan M. M. Píše:
„V době, kdy vysílal náš rozhlas už ilegálně, sem naši ,osvoboditelé‘ poslali ze CCCP vlak s technikou, která měla vypátrat, odkud že to vlastně vysílá. Vlak byl našimi ajznboňáky všemožně zdržován. Mezi lidmi se vyprávěly žertovné příhody, co se mu po jeho strastiplné cestě z Košic do Prahy všechno stalo. Jak např. že ho poslali po kolejích lokálky do cukrovaru a pak byly odříznuty koleje nebo že kroužil delší dobu na zkušební trati u Velimi atd. Byly to bajky z pytlíku o Pérákovi, ale dobře se to poslouchalo, i když o pravdivosti některých detailů se dalo už tenkrát pochybovat.“
No ano, samozřejmě si pamatuji na vlak vyslaný ze CCCP. V podání, které se ke mně dostalo, to ale byl vlak s vysílačkou, která měla šířit propagandu okupantů. Dodnes nevím, jaká byla pravda, jisté ale je, že nakonec okupantský rozhlas vysílat začal, snad z území NDR.
No a samozřejmě nemohu opomenout příběh o sovětské osádce tanku, která kdesi na Moravě zabloudila a kupodivu se nesetkala s přístupem „ani skývu chleba, ani hlt vody“. Snad byl autorem tohoto hesla spisovatel Jan Drda. Naopak, Moravané vojáky hostili a častovali a napájeli vínem – po dostatečně dlouhou dobu, aby místní kovář uřízl autogenem dělovou hlaveň tanku.
Je třeba už jen litovat toho, že se v těch srpnových dnech neprobudil ze zapomnění hrdina českého protinacistického odboje Pérák, který dokázal na svých pérových botách přeskakovat domovní bloky a likvidoval gestapáky smrtonosnými žiletkovými rukavicemi.
Péráka se však probudit nepodařilo. Pérák spí – a to už není fáma, ale vědecky dokázaná pravda – v jeskyni hluboko v úbočích Blaníku. Vyskočí, až bude české zemi opravdu nejhůř. Kdy to bude?
O to není starost, v budoucnosti je ukryto osmičkových dat habaděj.
***
Pondělí Neff
Úterý Vaculík
Středa Baldýnský
Čtvrtek Rejžek
Pátek Šustrová
Sobota Klíma
