Novinář a spisovatel John Grogan si se svou manželkou pořídil hyperaktivního labradora Marleyho. O jeho kouscích pak začal psát novinové sloupky. Čtenáři si je zamilovali, a tak je Grogan přepracoval do knihy. I tu si čtenáři zamilovali. A tak vznikl film. Film o tom, jak si John Grogan s manželkou pořídili hyperaktivního labradora Marleyho. A jak střeleně krásný byl život s ním.
V Americe, kde se psisko stalo vánoční komerční senzací, mají pro snímky jako Marley a já užitečný výraz: „feel-good film“ zní vznešeněji než český ekvivalent „oddychovka“. Vystihuje přitom podstatu filmů jako Dobrý ročník nebo Láska nebeská, jež umně nakládají s klišé, hrají si se sentimentem a i mezi mantinely nenáročné rodinné zábavy se dokážou pohybovat se vkusem a inteligencí.
Ztuhlé rysy kvůli nim mívají jen kritici. Jejich okoralá intelektuální nitra najednou jihnou při pohledu na pejska, který vrtí ocáskem, pobíhá po zahradách sousedů a klade na nich hovínka. Jenže pokud člověk uzná, že kinematografie není pouze prostorem pro vznešené umění, pak si Marley peskovat nezaslouží. Nemá zřetelných nedostatků.
Jeho svět je hebký a přítulný. Divákovým emocím vychází vstříc už tím, že humor sype v nezávazné letní atmosféře, zatímco slzy, spojené s podzimem Marleyho života, tlačí přes melancholické záběry na krajinu s opadaným listím. Jsou tu kýčovité západy slunce, dobrácké postavy a roztomilý pes - klasický základ pro tklivou „člověčinu“. Přesto se film stále drží daleko od sterilních banalit. Už jen rodinná krize je v něm popsána s překvapivou věrohodností, neleží na ní obvyklý nános nakašírovaných životních mouder a poučení.
Režisér David Frankel si na seriálu Sex ve městě a nedávné adaptaci jiného knižního hitu Ďábel nosí Pradu vybrousil styl na úroveň dokonale hladkého řemesla, které pádí kupředu a ničím neruší. Jediným prostorem pro experimentování, ovšem efektně využitým, je v Marleym frenetická střihová sekvence, jež do čtyř minut vtěsná stovky zážitků a desítky sloupků, z nichž předčítá Owen Wilson. Ten v kůži Johna Grogana vyrůstá ze šarže rozverného komika z Nesvatbových a Starskyho&Hutche a přebírá (od stárnoucího Toma Hankse) škatulku amerického tatíka, s nímž se může ztotožnit každý. Wilson je dost vtipný a charizmatický na to, aby zaujal, nikdy z něj přitom nebude vymydlený krasavec, jenž by do relativně civilních látek vnášel nános hollywoodské falše.
Překvapivě jistou spoluhráčku navíc našel v Jennifer Anistonové. Hvězda Přátel se zřekla romantickokomediální manýry a strhanou třicátnici vybarvila s takovou uvěřitelností, že před ní může s úctou panáčkovat i dvaadvacet labradorů, dělících se o úlohu Marleyho.
Frankelova adaptace je jako milé štěně. Chytrá, bystrá a energická čítanka o životě, do níž by kopal jen necita. Když u ní začnou posmrkávat plačící diváci, není to výsledek laciného ždímání emocí, nýbrž tečka za dobře odvedenou prací. A pokud v ní kynofob jako já spatřuje novou rodinnou klasiku, pak pro melancholické pejskaře bude rovnou filmem roku.
HODNOCENÍ LN **** Marley a já (Marley & Me)
USA 2008 Režie: David Frankel Scénář: Scott Frank a Don Roos Kamera: Florian Ballhause Hudba: Theodore Shapiro Hrají: Owen Wilson, Jennifer Anistonová, Alan Arkin, Eric Dane, Kathleen Turnerová, Haley Bennett a další Distribuce v ČR: Bontonfilm Premiéra: 12. 3. 2009
