Na podzim roku 2010 se v Chebu uzavřela jedenáctiletá „uliční“ story. Tak dlouho totiž trvalo, než se podařilo dokončit rekonstrukci pěší zóny, která spojuje historické náměstí Krále Jiřího z Poděbrad s železničním nádražím. Přesněji řečeno, dokončit z velké části – hotovy jsou v podstatě dvě třetiny, část nejblíže k nádraží si nejspíš ještě pár let počká. To ale nijak nesnižuje význam toho, co se v Chebu událo.
Architekti z ateliéru A69 zvítězili v soutěži už roku 1999, projekt ovšem od počátku počítal s dotací. První žádost města o ni ale nebyla úspěšná, a tak projekt na několik let usnul. Na pořad dne sice přišla velmi omezená, levnější varianta, realizovaná pouze z peněz města, ale (naštěstí) k ní nedošlo. Další žádost o dotaci prošla a město tak získalo více než 120 milionů korun. Z vlastních zdrojů ještě muselo pár milionů doplnit – celkové náklady dosáhly 137 milionů korun. Proč se tu tolik rozepisujeme o penězích? Protože jich vzhledem k tomu, že jde o „kus ulice“, na první pohled není zrovna málo. Jenže to je právě to, co chceme vyzdvihnout: za tyto peníze vznikl kus kvalitního veřejného prostoru. A investice tohoto druhu má vždy smysl.
Co se dá podniknout s kanálem Původně tu byla jenom asfaltová silnice. Ta byla kompletně předlážděna několika typy kamenů, barev a velikostí. Velkoformátové desky jsou z mrákotínské žuly, menší světlá dlažba z žuly blatenské a menší tmavá dlažba z požárského syenitu. Dlažba je celkově velmi světlá, takže na ní budou vidět všechny nečistoty. Ale to nemusí být nutně na škodu, bude tak jasně zrcadlit, jak obyvatelům města na jejich společných prostorách záleží.
Povrch pěší zóny se v příčném směru mírně svažuje k jejímu středu. Jde o známý prostředek a osvědčený architektonický trik, jak opticky přiblížit domy k sobě a pocitově ulici zúžit. Dosahuje se tak výrazně vyšší intimity a v Chebu to funguje výtečně. Toto řešení má i další technickou výhodu: odvádí vodu do centrálního zaplechovaného odtoku vody, který ovšem představuje možná nejpozoruhodnější prvek celé pěší zóny.
Architekti původně chtěli, aby na zhruba 400 metrů dlouhé linii byla vypsána jména všech stálých obyvatel Chebu v roce 2000. Z důvodu ochrany osobních dat k tomu ale nedošlo. Myšlenka obrovského „motáku“ nakonec došla ještě mnohem zdařilejšího naplnění: na krytech kanálu se totiž před námi odvíjejí celé dějiny Chebu. Od první historické zmínky z roku 1061 (Cheb letos slaví 950 let od svého založení) až po současnost. Za mimořádně důležitý považuji fakt, že faktograficky pojaté dějiny města jsou vyvedeny ve třech jazycích – česky, německy a anglicky. Tato svého druhu trojjazyčná historická encyklopedie dává kromě informací všem svým čtenářům i příležitost naučit se několik stovek cizích slov přímo v centru města, ve veřejném prostoru.
Brána času zatím stojí Čtyřsetmetrový pruh s historií města ústí v asi nejkontroverznější části nové pěší zóny. Devítimetrová monumentální plastika ze zrezivělého železa Mariana Karla však bohužel do dnešního dne není plně v provozu. V sochařské soutěži Karel uspěl s jednoduchým konceptem symbolických dveří, které uzavírají (nebo, chcete-li, otevírají) prostor historického náměstí – během 24 hodin se mají vždy otočit o 360 stupňů.
V poledne jsou vůči pěší zóně obráceny svou nejužší částí a vypadají jako štíhlý obelisk, o půlnoci se ukazují ve variantě „zavřeno“, svým nejširším rozměrem. Minimalistická a monumentální díla jsou bohužel náročná na přesnost a jakýkoliv technický zádrhel na nich o to více vynikne. Fakt, že plastika není téměř po roce plně v provozu (nepohybuje se), považuji za ostudu města, která by měla být co nejrychleji napravena.
Prostor pěší zóny vkusně doplňuje mobiliář z černé oceli (židle, lavice, odpadkové koše, nástěnky, patníky, osvětlení, rozcestníky, stojany na kola, lampy), eliptické lavičky, vzrostlé stromy (javory a okrasnými hrušněmi) a především sloupy využívající LED diodové technologie. Ty vytvářejí animované sekvence, např. několikrát za hodinu ukazují přesný čas, informují o kulturních událostech nebo hravě navozují atmosféru. Autorem LED řešení je mladý designér Zbyněk Krulich.
Strohý rámec pro pestrý život Celkové pojetí pěší zóny je minimální, strohé, moderní, jak to mají architekti rádi, z přírodních materiálů a ve valérech šedé a černé. A je to tak správně: povrchové úpravy totiž představují pouze rámec pro život. O úspěšnosti nové podoby pěší zóny tak rozhodnou její uživatelé i provozovatelé přilehlých podniků (rozšíří do ulice předzahrádky svých provozoven?). Zatím se zdá, že obyvatelé města přijali pěší zónu za svou. Pocity z návštěvy během jarního pátečního odpoledne byly velmi pozitivní. A komu by bylo barev na zemi málo, ať se rozhlédne kolem: přilehlé domy, převážně z druhé poloviny 19. století, jsou barevné ažaž.
Na první pohled to vypadá, jako by jednotlivé prvky mobiliáře byly na pěší zóně umístěny bez jakékoliv logiky, ale zdání klame. Zůstávají vzdáleny fasádám domů, aby nebránily možným předzahrádkám. Lavičky jsou zase umístěny tak, aby se v prostoru mohl usadit samotář (samostatné židle pro jednu osobu) i ten, kdo touží po společnosti (seskupení laviček). Sloupy s LED diodami tvoří pravidelnou řadu, seskupení mobiliáře nenuceně vytváří dvě ohniska, jakási neformální náměstí. Škoda jen, že je navzdory snahám architektů pěší zóna výrazně přeseknutá silnicí.
Rekonstrukce chebské pěší zóny je bezesporu nejvýznamnější a také nejrozumnější investicí města po roce 1989. A bylo by skvělé, kdyby Cheb následovala i další města. Podobné projekty totiž zkvalitňují veřejný prostor nejen tím, že obyvatelům měst nabízejí kultivované místo pro každodenní život. Působí i na majitele přilehlých domů a provozovatele v nich umístěných obchodů a restaurací. Tlačí je k takovým rekonstrukcím a úpravám, které se budou snažit dorovnat laťku nastavenou úpravami pěší zóny. Příklad Chebu ukazuje, že to funguje.
***
FAKTA
architekt: A69 – architekti
www.a69.cz
autoři:
Boris Redčenkov, Prokop
Tomášek, Jaroslav Wertig
spolupráce:
Linda Hekrlová, Pavel
Jahelka, Lenka Mašková
výtvarné dílo:
prof. Marian Karel
dodavatel: Algon a.s.
investor: Město Cheb
projekt: 1999
realizace: 2010
náklady: 137 milionů korun
(112,5 milionu přispěla EU,
9,9 milionu stát)
Prázdno je vždy důležitější než plno. Z návštěv měst si atmosféru ulic, náměstí a parků pamatujeme vždy mnohem více než podobu jednotlivých domů. Přesto se úpravě veřejných exteriérů u nás věnuje stále málo pozornosti.
O autorovi| ADAM GEBRIAN, Architekt, kritik, teoretik a propagátor architektury
