Systém náhradní rodinné péče by se měl v Česku od roku 2012 radikálně změnit.
Přibude profesionálních pěstounů, zmenší se počty dětí v ústavech.
PRAHA První dítě do pěstounské péče si manželé Frantíkovi z Prahy vzali před dvaceti lety. V té době již měli čtyři svoje vlastní děti. Postupem let se jejich rodina rozrostla ještě o jedno vlastní a pět dětí z dětských domovů.
„Mám ráda děti a nemám zároveň ráda nespravedlnost. A to, že některé děti vyrůstají bez mámy a táty, mi přijde nespravedlivé, stejně jako to, že nemají stejné podmínky pro start do života jako jejich vrstevníci,“ popsala Jana Frantíková důvody, proč se stala pěstounkou.
Prvnímu chlapci, kterého si do pěstounské péče vzali, bylo čtrnáct let. Byl mentálně postižený a nevidomý. „Bylo mi necelých třicet let. Vzhledem k tomu, že jsem neměla žádné zkušenosti z této oblasti, netušila jsem vlastně, do čeho jdu,“ dodává. Dnes je mu 34 let a z rodiny se již odstěhoval. Stejně tak i druhý chlapec, kterého měli v péči. „Dodnes se všichni stýkáme,“ dodala.
Případ rodiny Frantíkovy je u nás spíš vzácností. I když profesionálních pěstounských rodin v posledních letech přibylo, stále jich je téměř nejméně z celé Evropy. Naopak prvenství držíme v počtu dětí umístěných do dětských domovů, kojeneckých či diagnostických ústavů. A to chce ministerstvo práce změnit.
Rodina šitá dítěti na míru Od ledna 2012 by v Česku měla začít platit novela zákona, která bude vše, co se týká náhradní rodinné péče, měnit. Jasně v ní budou stanoveny například podmínky pro to, jak mají vypadat kurzy, které rodiny připravují na pěstounskou péči či osvojení, kolik hodin mají trvat, co v nich po rodičích chtít a o čem je přesně informovat. Právě to v Česku zatím nefunguje. „Každý kraj to dělá jinak. Je tu naprostá absence standardů a jasných pravidel. Tím se liší čekací doby, ale i délka samotné přípravy,“ potvrdil Miloslav Má cela z ministerského odboru rodiny a dávkových systémů, který novelu připravuje. Ministerstvo navíc plánuje velkou mediální kampaň, díky které by se hledaly nové pěstounské rodiny. Dítě by nově již nemělo putovat do ústavů, ale právě k pěstounům. „V Anglii běží na BBC celoročně reklama, která hledá pěstouny. V Rakousku je pěstounská péče považována téměř za hrdinství. U nás zatím takové povědomí mezi lidmi není,“ dodal Mácela. Navíc začne být prioritou dítě, ne rodič. V současné době to vypadá tak, že si rodiče diktují, jak má jejich „nový“ člen rodiny vypadat. I to se má změnit. Běžnou praxí by se mělo stát, že se bude hledat vhodná rodina pro dítě, a to právě díky velkému registru náhradních rodin.
Navíc se má výrazně zlepšit i financování pěstounů. Dnes dostávají zhruba tři tisíce měsíčně na každé dítě, které mají v péči. „To je ale velice málo. Když má mít dítě rovnátka, nebo chce jet na hory či školní výlet, musí to za něj platit pěstouni. Dokud se nezlepší finanční situace, pak profesionálních pěstounů nepřibude,“ reagoval Pavel Šmýd, manažer Sdružení pěstounských rodin.
***
SLOVNÍČEK
* Náhradní rodinná péče je označení pro situace, kdy dítě žije jinde než u své rodiny či v ústavu. Má tři právní roviny: osvojení, pěstounskou péči a poručnickou péči.
* Osvojení neboli adopce je nejvyšší a pro dítě z právního hlediska nejvýhodnější typ náhradní rodinné péče. Jde o akt, kdy dospělý přijme cizí dítě za vlastní. Dítě se tak dostává do rodinně právního vztahu s osvojitelem a jeho příbuznými, získává stejné právní postavení jako vlastní dítě nových rodičů.
O osvojení rozhoduje soud.
* Pěstounská péče je variantou k ústavní. Dítě ale nežije v ústavu, nýbrž v náhradní rodině. Nemá však práva biologického potomka.
Biologičtí rodiče neztrácejí rodičovskou povinnost a vědí, kde dítě vyrůstá, jsou s ním v kontaktu. Dítě může být v pěstounské rodině na přechodnou dobu, nebo i do plnoletosti. O délce a umístění rozhoduje soud. Pěstouni pobírají od státu měsíčně zhruba 3 tisíce korun jako výživné pro dítě. * Poručnická péče plní funkci náhradní rodinné péče, hlavním účelem je ochrana nezletilého dítěte, které vzhledem k věku nemá plnou způsobilost k právním úkonům. Poručníka dítěti ustanoví soud, a to v případech, kdy rodiče zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, byl jim pozastaven výkon jejich rodičovské zodpovědnosti či nemají způsobilost k právním úkonům.
Soud dává přednost člověku, kterého doporučili sami rodiče, nejčastěji někoho z příbuzných či lidí dítěti nebo rodině blízkých.
Poručník je zákonným zástupcem dítěte, ale nevzniká mezi nimi vztah jako mezi rodiči a dětmi, poručník nemá vyživovací povinnost. Práva a povinnosti poručníka jsou výchova dítěte, jeho zastupování a správa majetku, při rozhodování o podstatných věcech dítěte je třeba souhlasu soudu.
ČESKO - ZEMĚ DĚTSKÝCH DOMOVŮ
Počet dětí se soudem
nařízenou ústavní výchovou
2005 8633 dětí
2006 8792 dětí
2007 8667 dětí
2008 9414 dětí
2009 8989 dětí
Počty dětí v náhradní rodinné péči
(v pěstounské péči či u poručníka)
2006 7149 dětí
2007 7583 dětí
2008 8159 dětí
2009 9236 dětí
Počty žádostí o náhradní rodinnou péči
2006 912 510
2007 909 568
2008 790 612
2009 725 543
žádost o osvojení o pěstounskou péči
Děti umístěné
v ústavních zařízeních
na základě
rozhodnutí soudu
8989 dětí
celkem (k 31. 12. 2009)
1391 dětí
v kojeneckých ústavech
a dětských domovech
pro děti do tří let
1107 dětí
v domovech pro osoby
se zdravotním postižením
7878 dětí
v dětských domovech, výchovných
a diagnostických ústavech (k 31. 10. 2009)
V Rakousku je pěstounská péče považována téměř za hrdinství. U nás zatím takové povědomí mezi lidmi není.
