Dnes o odloženém Tomažičovi, Slepičkové v akci a talárech
Pozor, tento týden mimořádná akční nabídka: pět malých sloupků za cenu jednoho. (Je to výjimka, povolená jednou ročně. Jinak by si autor vysloužil editorské napomenutí: Příliš mnoho not, drahý Mozarte!)
1. Z Plzně přišel doporučený dopis: Útvar odhalování korupce a finanční kriminality odložil 8. března udání, které autor sloupku poslal na tehdejšího proděkana plzeňských práv Ivana Tomažiče kvůli opsané dizertační práci. Článek zvedl vlnu, jež propláchla chlév a smetla vedení školy. Teď podplukovník Petr Velík píše, že stíhání je promlčeno. To jsme předpověděli (LN 14. října), práce byla obhájena v roce 2006 a trestný čin porušování autorského práva se promlčuje po třech letech.
Tomažiče už necháme být. Má z ostudy bundu Adidas se čtyřmi pruhy.
2. Ve středu autor zašel na nekonečný případ „pět v českých na stole“ (bývalý tajemník dvou premiérů z ČSSD si o ně v létě 2005 na nahrávce skryté kamery říkal jinému hochštaplerovi). Teď napotřetí dostala případ Silvie Slepičková. Ano, ta, která zmateným rozsudkem odsoudila bývalého ministra Mlynáře (rozsudek pak rozcupoval vrchní soud). Vrátila se po mateřské, jednomu uzbeckému vrahovi uložila letošní první doživotí a vrhla se na zbabraný a důkazně chabý případ „pět v českých“.
Vidět ji v akci bylo tristní. Autor sledoval sám ve velké síni chaotický a zbytečný výslech Jaroslava Palase, dnešního hejtmana. V jednu chvíli soudkyně bývalému ministrovi upřímně řekla: „V jakém jste tehdy byl postavení? Já se tedy v politice nevyznám, ale vy jste byl členem ČSSD?“ Nemohla by raději řešit vraždy než ekonomickou kriminalitu? Nepúšťať na saká!
3. Advokátské taláry, povinné pro zastupování v trestních věcech a před nejvyššími instancemi, budou s blankytným lemem, šité u Blažka. Jeden advokát protestoval - asi z recese - u Ústavního soudu, že ani kominíkům stát nenařizuje černé čepice. Soud vznešeně odvětil, že tato „uniforma či dres“ je návratem od komunistického zlidovění k dřívější důstojnosti. Hm... Pro autora sloupku je talár znamením státu a establishmentu; měšťanským oblekem dává advokát najevo, že je protihráč. Ale většině komory se taláry líbí. Je to ještě lepší, než mít na čele napsáno JUDr.
4. Renata Vesecká si prosadila jmenování svého asistenta Jakuba Chromého (1980) a jeho kolegyně Kateřiny Krejčiříkové (1977) rovnou na Nejvyšší státní zastupitelství. Bez výběrového řízení. Takový dárek na rozloučenou: zatím se zdá, že příští vládu bude tvořit ČSSD a bude chtít Veseckou odvolat.
Jak to mohla schválit ministryně Daniela Kovářová, která autorovi nedávno ochotně slibovala průhledné výběry? Milovnice blonďatých řeckých bohů se věnuje důležitějším věcem: „Mám rozepsaných několik knih. Ta hlavní je příručka pro budoucí ministryně. Zažívám spoustu bláznivých i šokujících událostí, které bych chtěla lehkým perem sepsat.“ (MF DNES 16. února).
5. Výstava Malík urvi II o soudcích a prokurátorech z KSČ klame názvem. Do jednoho pytle hází skutečné „urvi“ (Marcela Horváthová) i ty, kteří dávali v politických věcech podmíněné tresty (Miloslav Stankuš). A chybí tam naopak panel o statečných. Třeba o mladé soudkyni z Loun, která v srpnu 1989 odmítla odsoudit místního rockera za šíření Několika vět. Není těžké ji najít. Dělá tam dnes předsedkyni soudu.
Případ bývalého proděkana Tomažiče je promlčen. A už ho necháme být. Má z ostudy bundu Adidas se čtyřmi pruhy.
O autorovi| Tomáš Němeček, redaktor Orientace
