PRAHA Prezident Václav Klaus v předvečer výročí revoluce z roku 1989 ocenil svého předchůdce Václava Havla. V exkluzivním rozhovoru pro LN Havla označil za muže, který se zasloužil o události v listopadu 1989. „Ať už vedeme jakýkoliv spor o faktory vnitřní, vnější, masové, individuální, konkrétní, nekonkrétní, tak pro mě je naprosto evidentní, že tato chvíle je spojena konkrétně s jedním jménem - a to je v každém případě jméno Václava Havla,“ řekl Klaus LN.
Klaus také připustil negativa života v takzvané normalizaci. „Člověk žil v dost šíleném světě,“ dodal s tím, že si velmi váží lidí, kteří v době normalizace za své názory trpěli. „Nesmírně oceňuji každého, kdo byl ochoten dělat vědomě, promyšleně věci, které měly pro něho až tak tragické následky, jako je zavření do vězení. Těchto lidí si vážím,“ prohlásil.
Prezident přiznal, že během svého života za socialismu měl několikrát obavy, co s ním bude, a popsal pět takových situací.
Třeba když se seznámil s vysokým diplomatem americké ambasády, z kterého se posléze vyklubal agent CIA. „Kamarádil jsem se tam s jedním jejich významným diplomatem do té míry, že tu byl v Lucerně koncert Armstronga a on řekl: Máme volňásky do třetí řady, pojďme na Armstronga s manželkami,“ vzpomíná Klaus. „A pak najednou byl tento člověk vyhoštěn jako agent CIA či čeho - a vzápětí přišlo předvolání do kachlíkárny. No tak když jste šel do kachlíkárny s tímhle předvoláním, tak to jste taky v komunistické éře dost dobře nevěděl, jestli z ní půjdete po svých,“ vzpomíná Klaus.
Podobný strach měl prý prezident také v době, kdy jej na vojně přesvědčovali, aby začal pracovat pro Omnipol. „Uvědomte si, že my vás škrtem pera můžeme převést z útvaru 3579 Praha-Dejvice jinam a o tom se s vámi nemusíme bavit,“ vzkázali mu tehdy, když nabídku odmítl.
Přesto si ale Klaus myslí, že osmdesátá léta jsou někdy démonizována. „Úvaha, že by se v osmdesátých a zejména v druhé polovině osmdesátých let někdo otáčel, kdo sedí vedle něj v hospodě a jestli dává pozor na to, co on nahlas říká, to já jako člověk intenzivně žijící v té době musím trvat na tom, že nic takového už tehdy nebylo. Důvod pro nějaký permanentní strach nebyl. Já myslím, že takový ten svíravý strach v naší zemi nebyl, a kdo to dneska říká, poopravuje dějiny,“ dodal.
Celý rozhovor na straně 2
