Produkce dvou malých nakladatelství Meander a Baobab se už stala synonymem pro hodnotné knihy pro děti - po stránce textové, výtvarné i grafické. Rizika jejich maximalistického podnikání se však v něčem liší.
Baobab stále znovu objevuje: uvádí u nás převážně neznámá jména zahraničních či mladých českých tvůrců a výtvarníků. Meander produkuje vesměs knihy autorů již zavedených (přičemž dlužno říci, že Petra Nikla jako autora knih pro děti „zavedl“ právě Meander), které předchází již chvalná pověst i díky tvorbě pro dospělé. Nyní Meander vydal dvě velice odlišné knihy, které však mají společného i něco víc než nakladatele.
Krátký text Ludvíka Vaculíka Petr má medvěda nebo co s obrazy Ivy Ouhrabkové vypráví o chlapci Petrovi, který ještě ani neumí číst. Když mu dědeček přiveze místo slibovaného medvěda plyšáka za sto šedesát korun, Petr mu ho prodá zpátky za šestnáct a za stržené peníze jde koupit skutečného medvěda do obchodu. Ovšem za málo peněz malý medvěd. Dále sledujeme, jak medvídek roste a prospívá a jak ho Petr veze vlakem za dědou...
Vtip knihy je jednoduchý: nikdo se tu nechová podle předpokládaných rolí - medvěd jí zeleninu, Petr nejede ukázat dědovi medvěda, ale medvědovi dědu, děda zas chvílemi zlobí a je za to jemně potrestán medvědem. Totožnost tohoto tvora až do konce zůstává tajemstvím i díky ilustracím, které při vší výraznosti a neabstraktnosti připouštějí „medvědí“ i jinou verzi příběhu.
Prostotou i zřetelností vět či obrazů kniha osloví i předškolní děti (ostatně v kapse knihy najdou CD, na němž autor text čte). Čtenář tu dostává prostor pro vlastní představivost a zároveň podnět pro hovory, případně spory s rodiči.
Rozvětvené hlavy Pod plátěnými zelenými deskami se stříbrným nápisem Petr Nikl Jělěňovití vystupují z temněmodrých stránek knihy šedá písmena, verše a siluety lesních tvorů, převážně rohatých. Na konci čeká ještě CD s autorovými zpěvy, cvrlikáním a brnkáním.
Není tahle výtvarně-hudebněslovní věc jen jakýsi umělecký koncept - tedy okázalý, lidskou hlavou vymyšlený naschvál? Není. Při klidném čtení, pozorování a poslouchání všech těch pakoní, rohatých tuleňů a jiných „rozvětvených hlav“ před námi neroste obraz geniálního autora a jeho úžasné fantazie. Rozličné patvary, pazvuky a parohy, které tu rozložil a zase složil, postupně ustupují stranou. Podstatou je i zde prostá a nesamozřejmá skutečnost: jelen, tiše čekající zvíře, z jehož hlavy vyrůstají dva stromy - ne hříčka, ale tajemství přírody.
Niklova lyrická knížka asi nezavdá příčinu k vášnivým rozhovorům mezi dětmi a rodiči a není to ani objekt na hraní jako předchozí Zá hádky - hodí se mnohem víc k osamělému pohroužení a objevování. Na rozdíl od Vaculíkova Medvěda nenapíná zápletkou, neprovokuje záměnou rolí a nedotýká se vztahů mezi lidmi - spíš sama vyjadřuje údiv z přírody a jejích proměn, údiv ze slov a v aforismech druhé části i údiv z lidského počínání („Někteří jeleni píší nečitelně,/ protože nad tím příliš vrtí hlavou.“). Sofistikovaný arcikníže Údiv je však něco jiného než obdiv a chytračení. Oběma knihám neprospívají přídavné texty na deskách i v závěru halasným vyzdvihováním autorů, jejich zásluh („arcikníže české literatury“ - o Vaculíkovi) či prohnanosti („sofistikované spojení nespojitelného“ - o Niklovi). Za velký omyl považuji doslov k Medvědovi, který předpokládá znalost Vaculíkova díla, pomrkává na jeho dospělé čtenáře a krkolomně příběh dovysvětluje, z tajemství činí vlastně zodpovězenou hádanku!
Podobnými přídavky nakladatelství vytrhuje knížky z rukou dětem a nabízí je snobským rodičům. Jako by si Meander nebyl jist svou věcí. Vždyť vydal dvě knihy, které by obstály i bez renomé svých tvůrců. A jejich jemnost i humor lze velkými slovy pouze vyrušit.
HODNOCENÍ LN
****
Ludvík Vaculík: Petr má
medvěda nebo co
Meander, Praha 2008,
60 stran + CD
****
Petr Nikl: Jělěňovití
Meander, Praha 2008,
60 stran + CD
