Aniž by si to mnozí připouštěli, hudbu Petra Skoumala znají v tomto státě téměř všichni. Skoro každý totiž někdy viděl Maxipsa Fíka, Boba a Bobka nebo Pata a Mata. Nicméně i písňová autorská tvorba má už několik generací nadšených příznivců, kteří obdivují geniální jednoduchost jeho melodií, přívětivý humor i pevné názory, které nelze z jeho textů nezaznamenat. Když před časem bilancoval svou kariéru, vydalo to na trojité CD. Zní to pateticky, ale slovní spojení „žijící klasik“ je prostě v tomto případě výstižné a na místě.
DVD z dvou narozeninových koncertů není jen důstojnou oslavou, ale nabízí hned několik zmíněných Skoumalových tváří. Úvod patří průřezu pořadem pro děti Kdyby prase mělo křídla. Komunikace přes více než šedesát let, která dělí autora a jeho publikum, je až překvapivě přirozená, atmosféra rozverná a děti reagují nadšeně. Hudebníci, částečně i z řad herců Divadla v Dlouhé, pak rozhodně nepůsobí profesionálně chladně, ale i tuto xtou reprízu si evidentně užívali. Samozřejmě nemůže chybět téměř zlidovělá Když jde malý bobr spát.
Večer se pak hrálo pro dospělé. Blok s Janem Vodňanským působí trošku zaprášeně, vkrádá se do něj vyčpělost, a je na místě obava, že do budoucna bude spíš jen milou vzpomínkou pro pamětníky než něčím, co by bylo schopno oslovit i ty mladší, kteří tuto etapu nezažili. Dvouskladbová vsuvka oslavencem pozvaného hosta Karla Plíhala je milým zpestřením, ale nejsilnějším úsekem celého disku je blok, kde vedle Petra Skoumala na pódiu hrají i hudebníci z ETC. Michal Prokop si nenechal ujít příležitost zazpívat slavnou autorovu Kolej Yesterday, a přidal i Nádraží, jednu z mála písní, kde Skoumal napsal text na hudbu někoho jiného. Vladimír Mišík oprášil méně známou Doteky a jako dárek přidal klasickou Sladké je žít, jednu z mála písní večera, na které se Skoumal autorsky nepodílel. Zhudebněný William Shakespeare Když já byl ještě malý klouče je příjemnou, melancholie i zbytečné patetičnosti prostou tečkou. Bonus tří klipů je pak už jen přidanou nadhodnotou. Písně Petra Skoumala, ačkoliv se ho snažil minulý režim zatlačit do pozice představitele „menšinových žánrů“, v sobě skrývají pop v tom nejlepším slova smyslu. A dokazuje to i čerstvý narozeninový disk. Ať už zde zazní v podání hostů či autora samého, jsou vždy plné křehkosti a intimity. Nechybí jim vkus a nepotřebují ani stopu podbízivosti k tomu, aby se mnohé uhnízdily v paměti. A takové si zaslouží oslavu. Věk sám totiž podle všeho u čilého autora nehraje roli. Jak ostatně říká na záznamu herec Jan Vondráček: „Petr Skoumal je poslední léta pořád stejný - to jen my okolo pořád stárneme.“
HODNOCENÍ LN ***** Petr Skoumal: Kdyby prase mělo křídla / Když já byl ještě malý klouče
100PROmotion, 2009
Čtyřicet let na scéně
Petr Skoumal se objevil na scéně v první polovině šedesátých let, kdy začal spolupracovat se zpěvákem a textařem Janem Vodňanským. Proslavily je společné scénické koláže
parodických scének, básní a písniček, které byly součástí programu Činoherního klubu až do roku 1973, kdy je normalizátoři zakázali. Pak ještě několik let vystupovali s recitály po klubech. Později začal psát Skoumal i pro jiné interprety, jeho písně zpívali například Luboš Pospíšil, Vladimír Mišík nebo Michal Prokop. V Mišíkových Etc... působil několik let i jako klávesista. Souběžně ovšem napsal i hudbu k celé řadě filmů a později se začal věnovat i písničkám pro děti. Vydal celkem 9 autorských alb (na snímku Kdyby prase mělo křídla). S písňovým pořadem pro děti dodnes vystupuje v Divadle v Dlouhé.
Písně Petra Skoumala, ačkoliv se ho snažil minulý režim zatlačit do pozice „menšinových žánrů“, v sobě skrývají pop v tom nejlepším slova smyslu
