Poprvé jsem to jméno zaslechla před nějakými pěti lety od kamaráda Johna z Texasu, když v jedné pražské putyce s vážnou tváří prohlásil: „Do země, kde se rodí holky jako Petra Nemkova, jsem se prostě musel odstěhovat.“ „Nemkova“ v té době okupovala obálky od Cosmopolitanu až po Vogue v Americe, Paříži, Londýně nebo Miláně, ale v Čechách ji kromě módních expertů nikdo neznal. A to ani když dosáhla toho, co je pro atleta titul mistra světa: fotila v plavkách na obálku proslulého magazínu Sports Illustrated. Češi se o ní vlastně dozvěděli až v roce 2004, kdy z Thajska přišla zpráva, že mezi oběťmi tsunami je také přítel české modelky a že ona sama vyvázla jen díky tomu, že se pár hodin vydržela držet ve větvích zatopené palmy. Od té doby už i tuzemský čtenář novin ví, že Petra Němcová (28) patří k těm nemnoha dívkám, které vyčnívají z davu bezejmenných modelkovských těl. Zvlášť poté, co chodila s britskou popovou star první velikosti Jamesem Bluntem, se o ni začali zajímat novináři na obou stranách Atlantiku a píší o ní stejně často jako o hollywoodských hvězdách a idolech zMTV.
Jedna z nejznámějších Češek ve světě se do malého vídeňského fotostudia, kde si s námi smluvila sraz, přiřítila s půlhodinovým zpožděním. Než stačím odpovědět na pozdrav, dostáváme s fotografem po francouzsku tři polibky na tváře. S gigantickými černými brýlemi zakrývajícími tři čtvrtiny obličeje pluje Petra vesele po místnosti a vypráví, jak učila Jana Krause chodit kočičí chůzí, slupne dva fíky a běží za netrpělivým vizážistou, který ji líčí pro focení do Pátku a zároveň pro focení kampaně firmy C&A. Dokud na sobě nemá dostatečnou vrstvu make upu, nesmí náš fotograf ani jednou stisknout spoušť.
„Nezáleží na kráse. Záleží na designérech, jaký look oni, hmmm, need. Jednou je to modrooká blondýnka, podruhé tmavovláska smalým nosem, potřetí chlapecký ostrý typ,“ vypráví Petra, jak to chodí v branži. Říkám si, zda to její permanentní špulení rtů a pohazování vlasů je show pro fotografa, nebo jestli už jí ty grify přešly do krve natolik, že je dělá, i když telefonuje. Po jedenácti letech života mimo Českou republiku Petru také postihl „syndrom Ivana Lendla“. Její čeština má výrazný americký přízvuk a problémy jí dělá nalézt vhodné slovo, což neskrývá, naopak s mrkáním a přikládáním prstu na pusu jako by zdůrazňovala svou příslušnost k anglicky mluvícímu světu. „Modelka musí hned na začátku svou kariéru plánovat,“ říká zkušeně, „v naší branži totiž existují dvě kategorie, tisková a reklamní, a ona by měla zvážit, jakou cestou se vydat. Tiskové modelky jsou vyhraněné holky, které zaujmou. Pracují pro časopisy a módní návrháře, ale moc peněz si nevydělají, i když se objevují na obálkách Vogue nebo Elle. Zato reklamní holky odpovídají klasickému ideálu krásy a vydělají si mnohem víc, protože fotí velké kampaně a objevují se v televizních reklamách.“ Petře se povedlo uspět v obou kategoriích - asi i proto, jak působí na své okolí. Občas vám nad jejími výrazovými prostředky cukají koutky úst, ale ona je opravdu krásná a opravdu milá.
Do světa módy naskočila v šestnácti, což je relativně pozdě, protože běžně se začíná už ve třinácti. V portfoliu měla titul Tvář roku Elite, ale aby něco dokázala, musela z rodné Karviné do Milána, města, kde začíná většina modelek. „Byla jsem takový vystrašený králíček, neuměla jsem se do té doby ani pořádně prosadit mezi spolužáky,“ cedí skrze zuby, zatímco jí vizážista s medvědíma tlapama obtahuje dolní oční linku. Co za těch jedenáct let Petra zažila, se zájemce může dočíst v její autobiografii S láskou, Petra, která je bohužel taková, jak její název napovídá - prošpikována sladkobolnými pasážemi, jež navíc občas trošku přibarvily realitu. Přestože říká, že je hrdá, respektive „proud“ na svůj český původ, dočetli se v její knize američtí čtenáři, že „ve škole museli žáci sedět s rukama za zády a nesměli si s nimi hrát. Pokaždé, když potkali učitelku na chodbě, museli také pozdravit ,čest práci‘. Komunisté zakázali i některé české hry.“ Králíčkovo dětství za železnou oponou bylo vskutku kruté.
Salát, salát, salát
Příjezdem do Itálie Petře odstartovala série castingů, večírků a diet. V kurzu byl právě tzv. heroin chic podle vzoru Kate Mossové, který neuznával ani ten nejmenší fald. Jen kostry dostávaly práci. Petře musel vystačit na celý den balíček odtučněných krekrů a trocha suché rýže s mořskou solí. Obyčejná sůl prý totiž zadržuje vodu v těle a lícní kosti pak dostatečně nevystoupnou. Jednu dobu navíc užívala nadměrné dávky projímadel, z čehož se její tělo vzpamatovává dodnes. „Designérům je ale vaše zdraví úplně jedno. Potřebují, abyste jim perfektně předvedla kolekci, a víc je nezajímáte. I když dnes už nemám s nabídkami nouzi a netrápím své tělo tak drasticky, nemůžu si dovolit normálně se najíst. Mám úplně rozházený metabolismus,“ říká a poprvé jí z tváře mizí šťastný úsměv. Její vrabčí jídelníček se dodnes skládá především ze salátů. Celozrnný rohlík nebo luštěniny, které dietologové doporučují lidem, kteří chtějí zhubnout, jsou pro Petru luxusem, něčím jako svíčková s osmi knedlíky. Rohlík si může dopřát zřídkakdy. „Okamžitě by mi přibyly tuky na stehnech a bocích,“ strachuje se.
Trocha toho tuku by se přitom modelce někdy sakra hodila. „Fotila jsem jednou v zimě v Kapském Městě. Na pláži foukal studený vítr, celý štáb byl navlečený v bundách a svetrech, ale já na sobě měla jen bikiny. Drkotaly mi zuby a začala jsem modrat. Pak jsem se ještě musela ponořit do ledové vody a vypadat sexy. Nedalo se to skoro vydržet, ale já si prostě nemohla dovolit zrušit focení. Takových zážitků bylo víc, ale nikdy jsem si jako některé jiné modelky nestěžovala,“ říká dívka, která tvrdí, že „český gang“ je ve světě módy vyhledávaný právě proto, že naše děvčata jsou pracovitá a neodmlouvají. „Český gang“ se podle Němcové proto vedle „ruského a brazilského gangu“ prosazuje nejvíc.
Módní svět - kde se dívkám z tuzemska říká také czech chick, české kuřátko - s sebou nese i jiná úskalí. „Velké agentury pořádají večeře a party pro své klienty, na které je dobré chodit. Můžete se někomu zalíbit a dostat lukrativní commision (zakázku). Jenže hodně lidí zneužívá nezkušenost dívek, hodí jim drogy do pití, a tak se stává celkem často, že se ráno budí v cizí posteli vedle cizího člověka.“ Petra ale zarputile tvrdí, že ji nic takového nepostihlo. Na večírky si stále nosí vlastní lahev s vodou a bere ji s sebou i na toalety. Co kdyby náhodou.
Cindy Crawfordová tvrdila, že zůstat na jednom místě znamená topmodelčinu smrt. Brzy se okouká a nabídky se tenčí. Petra si tu radu vzala k srdci, a když v Miláně dosáhla všeho, čeho mohla, odjela do Paříže, kde ihned podepsala smlouvu s kosmetickou společností Lancaster. Od agentury Next přišla během roku i možnost nafotit s věhlasným fotografem Gillesem Bensimonem sérii snímků pro americkou verzi Elle. Do první ligy se ale vyšvihla až focením série plavek pro magazín Sports Illustrated a v roce 2003 byla vyhlášena jeho tváří. Od té doby šla z jedné televizní show do druhé, stala se ozdobou týdnů módy, kde se prezentují přední návrháři. Po tsunami navíc její tvář získala dojemný příběh a popularity bylo náhle víc než dost. V USA si najala člověka, který se stará o to, kde, kdy a za jakých podmínek se objeví v tisku. „Nejlepší je se moc neukazovat a nechodit do podniků jako Nobu či Cipriani, kde číhají pořád paparazzi. Snažím se neukazovat moc na veřejnosti.“
A co dál? „Modeling je moje práce, kterou opravdu miluji, ale už jsem vlastně babička téhle branže a dosáhla jsem všeho. Po tsunami jsem si mnohem víc uvědomila, že chci pomáhat těm, kteří to potřebují. Takže cíl číslo jedna je charita, především můj Happy Hearts Fund pro trpícím dětem.“
Náš rozhovor končí, focení pro C&A začíná. Petra v zimním oblečení a bosa (fotí se jen po kolena) koketně pohazuje na bílém pozadí hlavou, aby se jí rozevlály vlasy. Fotograf chce, aby to zopakovala. A ještě jednou a znova a znova. Napočítám, že stejný pohyb udělá dvacetkrát. Na tváří jí po celou dobu drží naprosto dokonalý úsměv.
O autorovi| JARMILA KOVAŘÍKOVÁ redaktorka Pátku jarmila.kovarikova@lidovky.cz
