BRUSEL/PRAHA Doba brokátových křesel a hlubokých poklon sice minula, i současní „VIP“ ale mají svoje ceremonie. Své o tom ví člověk, který se stará, aby politické celebrity Evropy na schůzkách v Bruselu měli, co potřebují – Marc Lepoivre, šéf protokolu Rady ministrů. Právě jemu také náleží cimrmanovský úkol „pěkně si se všemi potřást pravicí“. Je totiž tím, kdo za unii vítá politiky při příjezdu na summit. „Naštěstí je nemusím oslovovat jmény. Stačí, když řeknu, vítejte, pane prezidente nebo pane premiére,“ říká úlevně.
Výsadní poslání mu udělil Nicolas Sarkozy. Svoje kolegy původně vítal šéf předsednické země společně s ministrem zahraničí, francouzský prezident to ale považoval za zbytečné a rituál jednoduše zrušil. Na červeném koberci ve dveřích rady proto nyní stojí jen menší šedovlasý Belgičan a do úmoru si s přijíždějícími třese rukou.
„Vychází to na sto až sto padesát potřesení za dva dny. Musím říct, že žádný politik nemá stisk leklé ryby, ale ani nedrtí ruku,“ říká Lepoivre. Rozdíly přesto existují. „Britové nemají třesení rukou v tradici, takže Gordon Brown získal automatičnost celého gesta až postupně. A fakt je, že dánský premiér Rasmussen má nejpevnější stisk. Je to holt Viking,“ dodává s úsměvem. Šéf české vlády podle něj spadá do skupiny „zlatá střední cesta“: není ani formální, ani žoviální. „Mirek Topolánek je v klidu, vystupuje uvolněně. A vždycky se ptá, jak to jde,“ říká Lepoivre a dodává, že stisk ruky má Topolánek „normální, profesionální.“ Znalost protokolu využívá Lepoivre nejvíc při sestavování společné fotky lídrů na summitech, „family photo“. Byť to může působit nahodile, ve skutečnosti jde o neuvěřitelný matrix. „Dole uprostřed je šéf předsednického státu a vedle něj následující dvě předsednictví. Premiér je ovšem méně než prezident,“ říká Lepoivre.
To vysvětluje, proč na fotce z prosincové schůzky stojí vedle Sarkozyho polský prezident a z druhé strany kyperský, ne Topolánek a švédský premiér. A zatímco teď bude uprostřed Topolánek, Švéd se opět bude muset spokojit s místem na konci první řady, neboť Sarkozy bude protokolárně výš… „Dáváme na zem vlaječky, aby všichni věděli, kam si stoupnout,“ zkracuje úmorný systém Lepoivre.
Do formálnosti unie se naposledy strefil právě Sarkozy. Pochlubil se, jak si řekl při večeři na summitu o židli navíc pro svého ministra a odpovědí mu byl protažený obličej protokolu. „Skoro jsem vyvolal puč! Musel jsem pohrozit, že si pro ni dojdu sám,“ smál se Sarkozy.
Lepoivre se při té zmínce ošívá. „Snažíme se vždy vyjít vstříc, ale základní disciplína musí být. Předsednické zemi náleží pět židlí, a kdybychom povolili šest sedm, proč bychom měli odmítnout jednu navíc tu pro Němce, tu pro Brity, až by se tam nikdo nevešel?“ ptá se. Kromě disciplíny se drží pravidla, že i lídři unie jsou také jen lidé. Šéf protokolu ví, že kuřák Juncker musí mít při ruce popelník, Chirac že holdoval pivu a Sarkozy je první ze všech hotov s jídlem. „Základem všeho je lehká večeře. Nechceme, aby nám tu všichni usnuli,“ dodává Marc Lepoivre.
