Ministerstvo spravedlnosti by rádo prodalo pankráckou věznici a za utržené peníze postavilo nové, moderní vězení. Ministerské argumenty pro prodej zní racionálně: věznice asi skutečně nepatří do centra města, opravy historického objektu z let 1885-1889 by si vyžádaly stamiliony, zvažovaný prodej vynese více, než kolik bude stát zbrusu nová věznice na zelené louce. Pro Pražany prý navíc není špatně placená práce dozorců atraktivní, takže na Pankráci se neustále potýkají s nedostatkem personálu. Celá věc má však jeden velmi podstatný háček: pankrácká věznice není obyčejnou šatlavou, ale památným místem českých dějin. V době nacistické okupace a komunistického teroru zde byly z politických důvodů vězněny tisíce lidí. V pankrácké sekyrárně bylo za války popraveno gilotinou 1079 Čechů. Po osvobození zde skončilo svou životní pouť 147 zrádců a kolaborantů a v letech 1948-1989 dalších 348 osob, z nichž značná část odsouzená v politických procesech. Od roku 1958 je celá pankrácká věznice chráněnou památkou.
Podle vyjádření ministra spravedlnosti Pospíšila na interpelaci poslankyně Kateřiny Konečné bude při prodeji „zvolen takový stupeň ochrany, který by nebránil urbanistickému rozvoji a zároveň by respektoval morální hledisko“. Úžasná úřednická floskule. Jak to ale chce ministerstvo provést? Ve stejném materiálu se dozvíme, že v současné době se jedná o tom, jak vysoké mohou být novostavby na místě věznice, „přičemž každé patro znamená o více než 100 mil. Kč větší prodejní cenu“. Vznikne tedy na místě věznice nové administrativní a nákupní centrum a někde v garážích si budeme moci prohlédnou gilotinu, na níž byl sťat třeba sociolog Emil Sobota, a o kus dál mezi butikem se spodním prádlem a multikinem zase plácek, na němž byli oběšeni Záviš Kalandra a Milada Horáková?
Popraviště v pankrácké věznici z doby okupace a padesátých let i její historické cely a další zařízení by měly být pietními místy kolektivní paměti. Stejně jako jimi jsou kobyliská střelnice, Terezín nebo tábor Vojna. Podobná pieta se však Pankráci vyhýbá. Stále ještě je tam vězení, a tak můžeme sekyrárnu s přilehlou expozicí navštívit jen ve větší skupině po předchozí objednávce a místo poprav v padesátých letech je přístupné pouze jednou ročně při pietním aktu k výročí smrti Milady Horákové. Při vstupu je nutno se podrobit perlustraci a osobní prohlídce a nechat se na místo eskortovat ozbrojeným doprovodem. Není divu, že toto „muzeum“ v turistických průvodcích nenajdeme.
Snaha prodat pankráckou věznici zapadá do trendu posledních let, kdy řada ministrů začala uvažovat o tom, že by se jejich resorty zbavily budov v centru Prahy a místo toho si postavily moderní někde na periferii - nejambicióznější plány mělo ministerstvo obrany, které se chtělo zbavit desítek nemovitostí a místo nich postavit „český Pentagon“ kdesi v Ruzyni.
Odsunutí politiků, úředníků na periferii a jejich umístění do moderních „open space“ kanceláří lze vítat - symbolicky se tím vyjádří role, jakou hrají v našich životech. Buďme ale důslední: sídlo vlády přesuňme někam za Hostivice a sídlo prezidenta pro jistotu opačným směrem do polí k Českému Brodu. Ze Strakovky bude pěkný luxusní hotel a pro Pražský hrad snad developeři také nějaké lukrativní využití najdou, když jim povolíme přistavět pár pater navíc...
Odsunutí politiků a úředníků na periferii a jejich umístění do moderních „open space“ kanceláří lze vítat
O autorovi| Petr Zídek, redaktor Orientace
