Málokdy se stane, aby film ještě překonal očekávání, jež budí svým názvem. U nového snímku zručného francouzského filmového řezníka Alexandra Aji tomu tak ale je.
Piraňa v něm totiž zdaleka není jenom jedna, je jich tam celé hejno. A všechny až do té úplně nejmenší ve 3D. Ještě k tomu to nejsou obyčejné maniakálně masožravé rybky s pořádně ostrými zuby. Jsou to prehistorické mrchy, které až drobné zemětřesení vysvobodilo z podzemního vězení, kde byly mučeny dietou vnitrodruhového kanibalismu, a teď jsou lačné ochutnat nějaké nové maso. A nesmíme opomenout ani vnadné a spoře oděné či zcela odhalené mladice a první 3D „šavli“ přímo na kameru. V tom filmu je prostě všechno.
Pro větší divácký komfort je Piraňa 3D rozdělena do dvou bloků. Vtom prvním jsou mladá těla odhalována a namáčena, v tom druhém okusována.
K břehům jezera Victoria se na jarní prázdniny sjely davy řáděníchtivé mládeže. Dění dokumentuje štáb úspěšné webové soft porno série. Dojde ale ke zmíněnému seismickému úkazu a aktuální se stává otázka, formulovaná distributorem: „Dokážou se bezstarostní teenageři, kteří myslí jen na sex a alkohol, zmobilizovat a společnými silami zabránit novým ostrozubým obyvatelům letoviska, aby si z nich udělali večeři?“ Jak kteří.
Ajův film je modernizovaná verze 32 let starého a právem zapomenutého snímku. K tradici filmového braku se také hrdě hlásí – ostatně i ten dnes tak opěvovaný 3D formát byl v 50. letech užíván při tvorbě epochálních děl typu Netvor z černé laguny. Piraňa 3D má také blízko k tzv. exploitation ze 70. let, snímkům, pro něž bylo charakteristické samoúčelné předvádění nahoty a krve, mizerné herectví a odfláknutá a laciná řemeslná stránka. Tohle žánrové ukotvení umožňuje odvrátit případnou kritiku – kdo by brblal, že Piraňa 3D je film jaksi blbý, může být umlčen tím, že prostě blbý být chce. Dlužno podotknout, že se mu to daří.
Rozepisovat se o ději nemá moc význam (první polovina snímku se značně táhne); pokud měly herecké výkony nějakou jiskru, udusil ji český dabing. Napětí snímek moc nepřináší, ani ta obligátní pumelice na konci není zrovna zemětřesná. Piraně jsou sice žroutky výkonné, v roli filmového padoucha ale neprojevují zrovna výraznou osobnost – od žraloka z Čelistí by se v tom směru měly dost co učit.
Část mladšího mužského publika nepochybně ocení hojnost 3D ženských vnad. V ústředním masakru může divák, který má na takové věci žaludek, najít kouzlo absurdní krvavé opery, gusto, s nímž byla ta jatka plánována, z obrazu vyčnívá místy až nepříjemně.
Publikum citlivé k otázkám genderu by Ajův film možná mělo raději vynechat, některé piraní útoky na ženské oběti jsou totiž zobrazeny způsobem asociujícím násilný sex, přitom jsou zjevně divákům předkládány pro zasmání. I tady je asi možné umlčet protesty odkazem na tradici žánru. Ovšem sexismus režiséra Derricka je potrestán zvláště bolestivou a potupnou formou kastrace, svět Pirani 3D je tedy svým způsobem rovnoprávný.
Někoho si režisér jistě získá průběžným pomrkáváním do hlediště ve stylu „doufám, že víte, že já taky vím“. Diváctvo zamrká zpátky a potom už nic nebrání nastolení krví stvrzené harmonie.
Piraňa 3D (USA, 2010)
režie: Alexandre Aja hrají: Elizabeth Shueová, Wing Rhames a další premiéra: 7. října
