My, rabotniky zavoda trebujem strogovo nakazanija (žádáme přísné potrestání)... Když jsem četl „otevřený dopis“ jablonecké státní zástupkyně Novákové, hned jsem si vzpomněl na ty tisíce komunisty zorganizovaných rezolucí „žádajících“ co nejpřísnější potrestání těch, kdo ztratili „důvěru pracujících“. Což byl do roku 1989 jeden z obvyklých způsobů, jak někoho politicky a mocensky zlikvidovat. V otevřeném dopisu se píše: „Vesecká nemá důvěru veřejnosti ani jí podřízených státních zástupců.“ A jeho signatáři žádají ministra Pospíšila o její profesní zničení. V zájmu spravedlnosti, důvěry atd. Jako vždycky petičníci nejlépe vědí, kdo má a kdo nemá důvěru „pracujících“ (tady „podřízených“). A kdo a proč má být potrestán. A jak. Iniciátorka také sdělila ČTK: „Nejde o mocenský boj, ale nám dole to vadí, nemáme důvěru ve vedení.“ Ta paní si snad z nás dělá srandu. Všichni vědí, že justicí několik let cloumají vášně a boj. Teď už byl do něj, jak se zdá, zapojen i „pracující lid“. Státní zástupci však nejsou „lid“, ale státní úředníci, kteří zaručují, že objektivně posoudí, zda trestný čin stíhaný policií byl skutečně spáchán a zda důkazy proti obviněnému jsou dostatečné. Nic z toho však neplatí v případu „Vesecká“. Údajné přečiny Vesecké nebyly nikdy nikým „dokázány“.
Státní zastupitelství je „organizované na základě omezené nadřízenosti a podřízenosti“. Členové mají být nestranní, čestní a neovlivnitelní. Vypadá to však, že v příliš mnoha hlavách státních zástupců straší stalinistický duch soudruha prokurátora Vyšinského. Jen tak se dá vysvětlit, že se určitá skupina stala mluvčím jedné ze stran zainteresovaných v politickém sporu. Místo toho, aby raději rozkryli pozadí případu „Čunek“. Tady měli, jsou-li zneklidněni, konat. Spíš to však vypadá, že se bojí, že Vesecká zůstane ve funkci. A že by případ „Čunek“ mohl být objasněn včetně konání státních zástupců.
Ministr spravedlnosti Pospíšil, chce-li si zachovat morální kredit, po téhle „výzvě“ nemůže Veseckou odvolat coby státní zástupkyni. Podle zákona k tomu nemá žádný důvod. A obecně proto, že v demokracii se nejmenují a neodvolávají lidé podle „dopisů vyjadřujících nedůvěru pracujícího lidu“.
O autorovi| Václav Vlk st., publicista
