Česká debata o klimatu je plná paušalizací a nálepkování. Uplatní je Klaus i na světovém fóru?
KOMENTÁŘ
Bože, dej mi sílu změnit věci, které změnit jdou, dej mi pokoru vůči věcem, které změnit nejdou, a dej mi moudrost, abych rozeznal jedny od druhých. Tento výrok je spojován s Talmudem, ale nyní dobře ilustruje českou veřejnou debatu o globálních klimatických změnách.
Aktivisté sázejí na sílu. Změnu klimatu povýšili na „matku všech hrozeb“ a ty, kdo s tím nesouhlasí, ponížili na popírače své pravdy. Takže hurá, všechny síly do boje s hrozbou, i kdyby se mělo později ukázat, že podléháme i věcem, které změnit nejdou (například intenzita slunečního záření). Skeptici, jejichž veřejnou pozici opanoval Václav Klaus, si pro sebe uchvátili pokoru, ale přeměnili ji v defétismus. Hlásají nemohoucnost planetární řád ovlivnit, samotnou změnu klimatu ponížili na výmysl a aktivisty povýšili na hrozbu pro demokracii. Smůlu pak mají vědci, kteří se snaží rozeznat jedno od druhého. Hlasitě je slýcháme zpravidla jen tehdy, když se brání manipulacím z tábora skeptiků či aktivistů.
Z takového diskusního zázemí vyráží do New Yorku oslovit svět český prezident. Vystačí si s tímto backgroundem?
Když žasnout, tak odpovědně
Bude zajímavé sledovat, s čím Klaus v New Yorku vystoupí, zda i na světovém fóru uplatní nálepky, paušalizace a ignoranci. Tyto znaky totiž charakterizují veřejnou debatu o změně klimatu v Česku, myšleno tu, kterou odrážejí celostátní média.
Právě v New Yorku narazí prezident na něco, nač si u nás ještě nemohl zvyknout - na zásadní a odborně podloženou oponenturu. Ukázku toho, jak bizarně a beztrestně se u nás prezentují důležité informace k problému, přinesl před týdnem seriózní zpravodajský server Aktuálně.cz.
Tehdy Arktida zaznamenala jako každé září roční minimum ledové pokrývky, letos ovšem rekordní.
Aktuálně.cz to aktivisticky překládá takto: „Vodní trasa mezi Evropou a Asií se kvůli tajícímu ledu poprvé v moderní historii otevřela.“
Inu, ve skutečnosti touto trasou poprvé proplul již v letech 1903-1906 Roald Amundsen.
A německý FAZ přináší rozhovor s polárníkem Arvedem Fuchsem, který ji sám projel už dvakrát. I on žasne nad letošním úbytkem ledu, ale jeho úžas působí odpovědně a zasvěceně - asi jako „žasnoucí turista“ David Vávra ve svých Šumných městech, když divák dobře pozná, že ho provází architekt, a ne ideologicky zaháčkovaný aktivista. Ale aby svůj „historický zlom“ opepřil, Aktuálně.cz hned dodá, že arktickou cestu „si nově začalo nárokovat Rusko“ a že se na to již chystají „i severoamerické velmoci“.
Přistižen při neznalosti
Tak tady už zůstává rozum stát. Rusko sice provádí lecjaké nepřístojnosti a brykule, ale zatím ani nenaznačilo, že si nárokuje výsostné vody Kanady, v nichž slavná Severozápadní cesta leží. A jaké jiné „severoamerické velmoci“ jsou ve hře? No jistě, velký satan z Washingtonu, občanským povoláním spojenec Kanady v NATO. To už by ale neznělo tak senzačně, že?
Na pozadí těchto aktivistických blábolů českých médií pak neméně bizarní bláboly Václava Klause téměř zapadnou. Pro ilustraci nemusíme chodit daleko, stačí se podívat na samotný titul Klausovy „klimatické bible“, svazku Modrá, nikoli zelená planeta. Tady už musí zastříhat ušima každý absolvent střední školy. Jistě, je v tom symbolika, nota bene symbolika navýsost politická, ale nepřekrucuje se tady už samotná skutečnost, od níž se symbolika odvíjí?
Země je skutečně modrá, jak to na vlastní oči poprvé spatřil Jurij Gagarin a my o pár let později na fotografiích z oběžné dráhy. Není tomu tak proto, že by byl vzduch modrý, ale zkrátka proto, že zemská atmosféra nejvíce rozptyluje právě modrou část spektra viditelného slunečního záření, které je samo o sobě žluté. Doložil to již v 19. století britský fyzik Lord Rayleigh (mimochodem, byl už navržen na čestné členství v ODS in memoriam?) a každý si to může dohledat i na českém internetu. Ale není nějaká habaďůra v tom vymezování „modrá, nikoli zelená“?
Ano, právě tu se skrývá zbytečná nálepka. Planeta Země totiž při svém vzniku neobsahovala prakticky žádný kyslík. A aby atmosféra nejvíce rozptylovala zrovna modrou část spektra, musí mít kyslíku slušné procento. Jak se do ní dostal? Díky produktům fotosyntézy, přeměny slunečního světla na energii. To rostliny dýchají oxid uhličitý a vydechují kyslík. Jistě, zprvu to nebyly rostliny zelené, nýbrž jen sinice, ale právě s nástupem zelených rostlin zemská atmosféra získala dnešní složení.
Co z toho plyne? Otázka „modrá, nebo zelená Země“ je stejně dětinská jako vyhrocení typu „město, nebo vesnice“ z knih typu Honzíkova cesta. Země je modrá, neboť je i zelená. A až za stamiliony let svého vývoje přestane být zelená, nebude ani modrá, dost možná se vrátí k původní nevábné směsi šedé, žluté a černé. V knize Život a smrt planety Země to velmi názorně dokládají geolog Ward a astronom Brownlee.
Nestává se často, aby se Václav Klaus nechal přistihnout při tak okaté neznalosti. Je to pozoruhodné u člověka, jenž se sám považuje za vědce, sbírá akademické tituly a diskutujícího, který by zaměnil -dejme tomu - ekonomii za ekonomiku, by zřejmě diskvalifikoval z debaty jako troubu. V Česku mu to prochází bez výrazné oponentury. Projde mu to v New Yorku?
***
Právě v New Yorku narazí český prezident na něco, nač si u nás ještě nemohl zvyknout - na zásadní a odborně podloženou oponenturu
O autorovi| ZBYNĚK PETRÁČEK komentátor LN e-mail: zbynek.petracek@lidovky.cz
