Stojím ve výkladní skříni, kolem stovky lidí a jsem nenamalovaná, neučesaná a pomačkaná v obličeji. Pokud by se ženám bez rozdílu věku někdy zdál podobný sen, zřejmě by se hrůzou probudily. Devětapadesátiletá Jana Jabůrková z jihočeského Bavorova si do takové výkladní skříně stoupla ve skutečnosti. Hodinu dobrovolně stála ve skleněné kostce uprostřed pražského obchodního centra a za přítomnosti televizních kamer nechala kolemjdoucí hádat svůj věk. Vystavovala přitom veřejně na odiv svá ústa bez zubů, tvář rozrytou hlubokými vráskami, nenamalované oči a rozcuchané vlasy. Měla zakázáno jakkoli se zkrášlit.
„Příjemné mi to vůbec nebylo, to přiznám,“ vzpomíná matka tří dětí. Ženě, které ještě nebylo ani šedesát, hádali někteří kolemjdoucí překročení sedmdesátky. „Raději jsem se snažila na nic nemyslet, prostě vypnout a nějak to vydržet,“ říká. A odměna za aktivitu, kterou by leckdo mohl označit za ponižující? Po měsíci opětovný pobyt ve skleněné kostce. Tentokrát ale s novými zuby, novým účesem a novou tváří, opravenou plastickými chirurgy. Taková je totiž podstata pořadu, který se po celosvětovém úspěchu začal vysílat v Česku na televizi Prima pod názvem „Mladší o pár let“. Jeho prvními tvářemi se stali právě Jana Jabůrková a její manžel Pavel.
Čím ošklivější, tím lépe Pořad je založen na tom, že televize najde lidi, kteří vypadají mnohem starší, než ve skutečnosti jsou, a pomocí nejrůznějších moderních metod, včetně plastické chirurgie, je pak vizážisté a chirurgové předělají do mladší podoby. Stejně jako v ostatních zemích se ale už první díl této reality show setkal s rozporuplnými reakcemi. Na jedné straně odborníci vítají pořad jako určité varování pro ženy i muže, kteří nedbají na svůj vzhled. Na straně druhé může ale údajně tento druh televizní zábavy svádět k domněnce, že plastičtí chirurgové dokážou každý lidský život změnit k lepšímu. I samotný nábor účastníků může někomu připadat poněkud zrůdný. Abyste se dostali do pořadu, který omlazuje, musíte totiž napřed vypadat opravdu staře a ošklivě. Jinak se na obrazovku nedostanete. Přesto se do pořadu „Mladší o pár let“ v Česku lidé jen hrnuli -přihlásilo se 1600 zájemců, z nichž televize vybrala osmnáct. A manželům Jabůrkovým se dostalo té cti, že mohli celou show odstartovat. Kdo by ale čekal, že důchodci z Bavorova celé roky toužili po omlazení a nyní se jim splnil životní sen, zmýlil by se. Hlavním motivem k přihlášce byla prostě snaha dostat se do televize. „Manželka je taková hravá, snažila se už dříve přihlásit do nějaké televizní soutěže,“ říká šestašedesátiletý Pavel Jabůrek. Cestu na obrazovku jí ale zajistila až její fotografie, kterou spolu s potřebnými údaji zaslala do pořadu „Mladší o pár let“. Paní Jabůrková dostala pozvánku na casting a manžel, který jí ve všem bezvýhradně podporuje, ji na něj odvezl do Prahy. Produkce nakonec vybrala náhodou oba. „Byla jsem šíleně ráda, že nás vybrali. A příliš jsem nepřemýšlela nad tím, co bude následovat,“ říká žena. Přiznává, že ani neměla velkou představu o tom, v čem pořad vlastně spočívá. „Já jsem lekavá na bolest, ale tady byli všichni doktoři natolik příjemní, že jsme k nim měli absolutní důvěru,“ tvrdí Jana Jabůrková. Podobně přistoupili manželé k nutné proceduře, při níž se ještě jako „staří“ a „oškliví“ ukazovali ve skleněné kostce náhodným divákům. To už byli totiž Jabůrkovi rozhodnutí, že proces omlazení podstoupí doslova za každou cenu. „Když něco opravdu chcete, tak vám nic nevadí,“ říká Pavel Jabůrek.
Televize představila Jabůrkovy jako aktivní důchodce, kteří svá těla kvůli neustálé zátěži neúměrně opotřebovali. Už toto úvodní vysvětlení je ale poněkud zavádějící. Kdo by totiž čekal, že manžel třeba pracoval celý život v dolech, zmýlil by se. Pavel Jabůrek jezdil za komunismu do zahraničí s barovou kapelou, dnes pomáhá rakouskému podnikateli rozjet v Česku výrobu kebabu. Manželka, vyučená prodavačka, pracuje v čokoládovně. Fakt, že vypadala na sedmdesát, přičítá operaci kyčle, po níž zhubla šestnáct kilo a ztratila i svalovou hmotu. Jana Jabůrková kouří třicet cigaret denně a zlozvyku se nechce vzdát ani poté, co se se jí k tomu pokoušela přemluvit formou odvykací kůry lékařka.
„Problém je v tom, že mi cigarety chutnají,“ říká Jana Jabůrková. Vstává do práce před čtvrtou hodinou ranní a místo snídaně kouří u kávy. „Jsem na to zvyklá, vyhovuje mi to,“ říká. Když si šla pro radu odborníka, údajně měla představu, že celý odvykací proces bude stejně rychlý jako plastická operace. „Počítala jsem spíš s nějakou hypnózou, která mě to odnaučí naráz,“ přiznává Jana.
Podobné je to s bojem jejího manžela s přejídáním a nočními návštěvami ledničky. „Já mu pořád říkám, Pavle, nežer! Ale on si nedá říct!“ Zlatý hřeb: výměna zubů Mnohem jednodušší než marný boj proti kouření či přejídání byla pro manžele Jabůrkovy paradoxně estetická operace, při níž chirurgové udělali paní Janě face lift, tedy vytáhli kůži v obličeji a vyhladili vrásky. „Probudila jsem se oteklá, zafačovaná, hadice mi koukaly z hlavy,“ říká Jana. Zákrok ani následnou rekonvalescenci ale podle ní neprovázely žádné bolesti. „Nikdo mi to nevěří, ale je to tak,“ tvrdí Jabůrková. Manžel, kterému lékaři odoperovali povislá a propadlá horní i dolní víčka, sice určitou bolest v závěru zákroku cítil, nebylo to ale údajně nic, co by se nedalo vydržet. „Ta operace není nic až tak jemného, je to vlastně drsná řezničina. Když očekáváte určitý efekt, nějaké nepříjemnosti jdou stranou,“ tvrdí Pavel.
Zlatým hřebem omlazení pak byla výměna zubů, kdy manželé dostali zcela nové a kvalitní zubní protézy. Paní Jabůrková svou starou protézu nenosila, raději se deset let nesmála. „Ta protéza mi byla nepříjemná, nesnášela jsem ji,“ říká. I dva měsíce po operaci a s novým chrupem ji musí manžel nutit, aby do objektivu fotoaparátu řekla sýr. Právě efekt výměny zubů přitom podle odborníků ukazuje, jak nečekané účinky z hlediska vzhledu může mít „obyčejný“ chrup. „Kdo nemá zuby a nenosí protézu, svaly v tváři mu začnou padat, objeví se hluboké vrásky zejména od nosu směrem dolů,“ říká zubař Václav Brůna. I paní Jabůrková působila ve svých devětapadesáti letech tak trochu jako bezzubá „Bába tutovka“, což se televizi evidentně hodilo.
Pokračování na straně II Plastic people z Bavorova
Dokončení ze strany I
„Tak jasně, že potřebují kontrast,“ přiznává Pavel Jabůrek. Právě snaha o dosažení maximálního kontrastu mezi podobou člověka na začátku pořadu a na jeho konci však vadí dokonce i některým lékařům, kteří se estetickou chirurgií živí. „Ten konkrétní pořad jsem bohužel neviděl, ale vím, že některé typy těchto pořadů už jsou třeba v Rakousku a Německu zakázané,“ říká Roman Šmucler, spolumajitel kliniky estetické medicíny Asklepion. Základní scénář podobných omlazovacích pořadů, které dobývají svět, bývá stejný. Televize zaplatí plastické operace lidem, kteří působí zdevastovaně. Účastníci nedostávají žádný honorář, omlazení a zkrásnění ale mají zdarma. Ačkoliv Prima znění smluv mezi operatéry a televizí tají, podle dostupných informací může změna vzhledu stát řádově desetitisíce korun. Jen face lift obvykle stojí přes 30 000. „Jenže už se řeší následky něčeho, co člověk zanedbal, místo toho, aby se upozorňovalo na možnosti prevence proti předčasnému zestárnutí, včetně těch medicínských,“ tvrdí Šmucler.
Pokud televize vybere někoho, kdo buď vlastní vinou nebo prostě shodou náhod natolik předčasně zestárnul, že působí až odpudivě, jeho následná radikální změna může v publiku vyvolávat dojem, že plastičtí chirurgové dokážou zázraky. Jako by pořad vysílal sdělení: nemusím se o sebe starat, protože když bude nejhůř, nechám se přešít. „Tak to ale nefunguje,“ tvrdí Šmucler. Vadí mu také fakt, že podobné pořady snižují vážnost rozhodování o tom, zda člověk vůbec podstoupí plastickou operaci. „Televizní štáby vybírají zájemce většinou z řad lidí ochotných podstoupit omlazení prakticky okamžitě,“ říká Šmucler.
Účastníci musejí být podle něj trochu exhibicionisté, aby se nechali přeměňovat před zraky milionů diváků. „Když si budete chtít nechat prodloužit penis, těžko se přitom asi necháte natáčet. Jsou ale lidé, kterým to nevadí,“ říká Šmucler. Sám přitom tvrdí, že v kvalitě práce estetických chirurgů existují tak markantní rozdíly, že by si každý pacient měl před operací ve vlastním zájmu sehnat co nejvíce informací z různých zdrojů. I když televize pravděpodobně vybírá do pořadu jen špičkové lékaře, kteří jdou se svou kůží na trh, řada lidí snadno získá dojem, že se stačí prostě objednat na plastiku a výsledek je zaručen. Ať už operaci provede kdokoliv.
Operace jako všelék?
V některých zemích proto pořady typu „Mladší o pár let“ vyvolávají polemiku o tom, zda podobný druh reklamy na plastickou chirurgii není vlastně kontraproduktivní. „Lidé si často neuvědomují, že plastická operace může zlepšit jejich životní pocity, nezmění ale jejich osobnost,“ říká Vladimír Mařík, primář oddělení Plastické chirurgie Nemocnice České Budějovice. Lékař totiž podle něj většinou nepozná, kdy člověk chce jen vypadat trochu mladší a kdy touží celkovou proměnou vyřešit nějaké své životní trable, například rozvod či ztrátu zaměstnání. „Když se mu po operaci nedaří tak, jak si představoval, jde za lékařem a vynadá mu, že operaci zpackal,“ tvrdí Mařík.
Podobná varování ale nepadají na úrodnou půdu. Z estetické chirurgie se stal celosvětový byznys, v němž se točí miliardy. I když v Česku přesná statistika zatím neexistuje, například v sousedním Německu se loni nechal chirurgicky „upravit“ milion lidí, tedy každý osmdesátý obyvatel země. Nejde přitom o to, že by snaha zastavit stáří byla jen otázkou moderní doby a kultu mládí. Šedivé vlasy si barvili už staří Egypťané a příběh čachtické paní vypovídá o tom, že kdyby ve středověku existovala plastická chirurgie, nemusela se v touze po věčném mládí šlechtična koupat v krvi zavražděných panen. Jen se zkrátka přirozená lidská touha po mladistvém vzhledu, které podléhají jak celebrity, tak zcela obyčejní lidé, začíná podle mnohých odborníků trochu zvrtávat. Důkazem může být třeba loňská soutěž Miss Plastik v Budapešti nebo právě nejrůznější televizní show spojené s řezáním skalpelu do stárnoucích tváří a těl.
Manžele Jabůrkovy ale nechává celá debata o smyslu pořadu, ve kterém vystupovali, chladnými. S proměnou jsou spokojení. „I kdybych měl za dva roky vypadat hůř než před pořadem, stálo to za to,“ říká Pavel Jabůrek. Proměna mu zvedla sebevědomí, a to i přesto, že omlazení na něm není zdaleka tak zřetelné jako na manželce - jeho proměna by se dala popsat slovy „ze stárnoucího rockera pojišťovacím makléřem“. „Ještě bych chtěl v životě něco dokázat,“ tvrdí Pavel. Plánuje podnikání v oboru staveb pasivních domů, chtěl by znovu začít s muzikou.
Také Jana Jabůrková, která se změnila radikálně, si účast v pořadu pochvaluje. „Když jsem přišla do práce, nikdo mě nepoznal. Vůbec nikdo,“ říká. Vzpomíná na to, jak vstřícně se k ní chovali slovutní chirurgové, jak lidsky milá byla i moderátorka Sabina Laurinová. „Všichni se kolem nás točili. Byl to zážitek. Ještě se mi nikdy nestalo, aby mi kadeřník dělal masáž hlavy,“ říká. Na otázku, zda bude ve snaze udržet svou změněnou podobu chodit nyní ke kadeřníkovi častěji, ale výmluvně louskne prsty. „Na to bohužel nemáme peníze. Jsme přece důchodci.“
***
Ta operace je vlastně drsná řezničina. Když ale očekáváte efekt, nepříjemnosti jdou stranou. Pavel Jabůrek
