Ať si odboráři sami vymyslí, kde se bude šetřit
Stávkuje se na Slovensku, stávkuje se ve Francii, tak proč by se nestávkovalo v Česku? Vybaven touto logikou vyrazil včera ráno předák Jaroslav Zavadil oznámit premiéru Nečasovi vstup do stávkové pohotovosti.
Příští rok mají vůbec poprvé pocítit dopady ekonomické krize i odboráři z veřejných služeb, a tak na poslední chvíli před schvalováním státního rozpočtu přitvrzují. Poté, co se před měsícem před Rudolfinem sešlo čtyřicet tisíc demonstrantů a následný průzkum agentury STEM, tradičně pracující pro sociální demokraty, jim ukázal rostoucí důvěru společnosti, potřebují prodat nabyté sebevědomí.
Za výhrůžkami by ale neměl zapadnout podstatný názorový posun. Odborářům už nevadí snížení peněz na platy o deset procent. Vadí jim styl, jakým chce vláda platy předělat. Tuhle výzvu by měl premiér bez váhání přijmout a vybídnout pana Zavadila, aby na příští schůzku přinesl vlastní nápady, kde a jak těch deset procent ušetřit.
Bude to jistě zajímavé čtení. Zatím odboráři důsledně hráli pasivní roli a nechávali si předkládat vládní návrhy, které pak za značné mediální pozornosti shazovali se stolu. Kritizovat umí každý. Dá se čekat, že samosprávné škrtání platů vnese rozkol do dosud na první pohled semknutých odborů zaměstnanců veřejných služeb. V něm, jako v každém sporu o peníze, na sebe začnou vytahovat nepříjemné informace. Lépe než ze statistik se konečně dozvíme, kolik se kde vydělává. V takových souvislostech mnohem lépe vyzní, že stát platí lépe než soukromníci a že od začátku krize přišlo o práci ve veřejných službách osm tisíc lidí, zatímco soukromé firmy jich propustily 130 tisíc. Lepší výsledek platového vyjednávání si vláda nemůže přát.
