Ve velkém sále Divadla Husa na provázku nahlížejí diváci ze dvou protilehlých stran na hospodský parket se dvěma jevišťátky po stranách. Představení končí, kapela hraje šlitrovku o marnivé sestřenici, soubor tančí, diváci vytleskávají: to je přídavek za inscenací Vladimíra Morávka Lásky jedné plavovlásky s podtitulem Příběh ze šedesátých let a finále prvního dílu provázkovského cyklu o české identitě Perverze v Čechách.
Příběh předlohy Morávek prakticky celý zachoval. Filmový detail nahradil komentáři na mikrofon, pro známé scény hledal variace, jednak kvůli rozdílným prostředkům, které má divadlo k dispozici, taky aby se vyhnul doslovnosti (například Mildovo nervózní a neúspěšné stahování rolety nahrazuje krkolomným šroubováním žárovky...). I u Morávka naivní Anička tolik chce uvěřit muzikantovi Mildovi, a skončí pak trapně o týden později s kufrem u jeho rodičů. Její deziluze je režisérovi paralelou českého vystřízlivění po osmašedesátém. A proto (třebaže film vznikl v roce 1965) neváhal Morávek proložit děj i třeba telefonickým rozhovorem Brežněva s Dubčekem o plnění dohod z Čierné nad Tisou a Bratislavy. Navíc se objeví i další autentické dokumenty, které mají dobarvit Morávkem zpodobňované desetiletí: zakladatelské prohlášení Husy na provázku, úryvky textů Pavla Švandy (Mé svědectví o „zlatých“ šedesátých) a další.
Přehlídka soudružek
Inscenace může nabídnout příjemné herecké výkony, humor i živě hrané dobové hity namíchané s hudbou Martina Štědroně. Odzbrojující křehkost a jemnost má Anička Duchaňová (jedna ze dvou představitelek Anduly, bruneta). Povedla se přehlídka soudružek, kamarádek z internátu i záložáků (namátkou: Ivana Hloužková, Eva Vrbková, Jiří Vyorálek, Vladimír Hauser, Jiří Jelínek, Pavel Zatloukal, Michal Bumbálek a další). Vedlejší postavy se u Morávka proměňují z osobitých typů v lehké karikatury, půvabně herecky zvládnuté. Jako originální adaptace filmové předlohy ale inscenace neobstojí, je jen dalším pokusem zanotovat si o některém z uplynulých, socialistických desetiletí. Film je pochopitelně prosáklý duchem šedesátých let automaticky a s nezaměnitelným šarmem. V inscenaci vše hrubne. Nedaří se plně přenést elegantní humor předlohy, její přejemnou hru s trapností, ani je nahradit něčím stejně kvalitním. Smějeme se letům šedesátým, takže tu logicky máme upjaté soudružky v odpudivých zástěrkách jako v uniformách v protikladu k divočejším natupírovaným účesům, zesměšněnou upjatost proti uvolněnosti. Nechybí autentické předměty pro ilustraci, třeba vystavené jako plesová tombola. A obraz desetiletí i s tísnivou předzvěstí jeho tragického konce, který Morávek na předlohu trochu křečovitě roubuje, je bez většího účinku a výpovědi. Brežněvovo mohutné obočí, předsrpnové televizní debaty a mrazení navozované obrazem žiletek na dekoraci - vše působí spíš jako ospravedlnění režisérovy snahy pokusit se znova a jinými prostředky o to, co je možné vidět jako výtečný celistvý filmový tvar. Autoři přirovnávají šedesátá léta k plesu, na který se všichni těšili, a pak litovali, že na něj šli. Návštěvy Morávkovy inscenace diváci pravděpodobně litovat nebudou. Jen si nesmí příliš dobře pamatovat filmové Lásky a nečekat žádné převratné sdělení o desetiletí, kdy si Brežněv telefonoval s Dubčekem a jedna naivní Andula naletěla muzikantovi z Prahy.
***
HODNOCENÍ LN *****
Miloš Forman/ Ivan Passer/ Jaroslav Papoušek: Lásky jedné plavovlásky Úprava a režie: V. Morávek Hudba: Martin Štědroň Scéna: Martin Ondruš Kostýmy: Eva Morávková Husa na Provázku Brno, premiéra 16. 11
